Skvělé výkony vzducholodi Schwaben a její smutný konec

Řiditelná vzducholoď Schwaben.

Začátek XX. století v technických oborech bude charakterisován jednou jako doba letadel a vzducholodí, doba, kdy lidstvo začalo se učit létat. Dosud nejsme sice tam, abychom mohli prohlásiti se za vládce třetího živlu, ale od té doby, kdy po prvé „odlepil“ se člověk na několik metrů od země, daleko jsme pokročili, a to v obou typech letadel, ve strojích lehčích i těžších než vzduch.

Zdá se podivno, že čilý ten ruch jde souběžně u obou těchto, přece tak odlišných typů, ale věc jest lehce pochopitelna, uvážíme-li, že vlastně celý ten pokrok nespočívá tak na konstrukci letadel, ale spíše na motoru, jenž jest duší každého stroje. Veřejné mínění dnes všímá si hlavně strojů těžších vzduchu, jsou elegantnější, úplně nové (balony mánie přece už dlouho), hbitější, vtipnější a mají vzorem přírodu samu, kdežto vzducholodi svojí neohrabanou velikostí vždy vzbuzují jakousi nechuť.

Ale ne plným právem. Nejnovější typy řiditelných balonů jsou kabinetním kouskem techniky; i typ „Zeppelin“, přes všechny nehody ho stihnuvší, jest hoden přece obdivu, jak pro svou imposantní velikost, tak pro svou konstrukci velmi přesně propočítanou.

Dosud nejosvědčenější a nej slavnější vzducholodí toho druhu jest Schwaben, jež má dnes svůj hangar v Oos.

Cestující na trati Frankfurt nad Mohanem—Baden mohou viděti u Oos, na poslední to stanici před Badenem, ohromnou stavbu z cihel a železa; to jest přístav vzducholodi. Schwaben je dlouhá 140 m, průměru 14 m a může pojmouti 18000 m³ vodíku do svých sedmnácti nosných komor.

Celý balon doutníkového tvaru rozdělen jest totiž příčnými přepážkami na sedmnáct oddílů vzájemně nekomunikujících, čímž jest bezpečnost značně zvýšena; poškození jedné, dvou i více komor nezpůsobí sřícení se balonu. Hliníková kostra balonu s komorami jest vně potažena impregnovanou bavlnou, jež má mírniti pokud možno tření o vzduch a chrániti vodík od účinku slunečních paprsků.

Směr plavby řídí kormidlo výškové a směrové na zádi umístěné a dvě velké horizontální plochy stabilisační zabraňují kolísání lodi kol podélné osy.

Kormidlo směrové má osm ploch svislých tak účinných, že při plné rychlosti může vzducholoď opisovati kruhový oblouk o poloměru 300 m. Jediné kormidlo stačí k ovládnutí celého tělesa.

Loďky pro vzduchoplavce jsou pod balonem tři; prostřední je pro cestující. Přední a zadní jest určena pro motory; zde jest místo pro kapitána, inženýra, dva piloty a 4—5 montérů. Z každé loďky možno říditi plavbu; v přední jsou též všechny kladky a provazy, vedoucí k záklopkám pojišťovacím i k přístrojům na vypouštění přítěže.

Motory jsou tři. Jeden je v první loďce a pohání dvě dvoukřídlé vrtule, točící se rychlostí 500 obrátek za minutu. Druhé dva jsou v loďce poslední a každý pohání jednu čtyřkřídlou vrtuli též rychlostí 500 obrátek za minutu. Každý stroj má výkonnost 145 HP; při plné výkonnosti všech motorů, t. j. 435 HP, pluje vzducholoď Schwaben rychlostí 19 m za vteřinu, což činí asi 68 km za hodinu. Pracují-li jen dva motory, neklesne rychlost značně, jen na 16’5 m za vteřinu, t. j. na 60 km za hodinu.

Vznosná síla celková vypočítána jest asi na 21.000 kg, užitečná síla po odečtení váhy celé výzbroje i motorů jest 5000 kg. Čísla ta počítána jsou na výšku hladiny mořské; stoupnutím o 80 m umenší se nosnost Schwaben podle známých zákonů fysických o 200 kg. Zahřátím vzduchu atmosférického o 1 stupeň zmenší se asi o 75 kg.

O vznosné síle aerostatů lze mluviti vždy jen s omezením na tlak barometrický a teplotu. Ze zbývajících 5000 kg nosnosti odečísti dlužno asi 1200 kg až 1500 kg na nutné zásoby oleje a benzinu. S tímto množstvím udrží se Schwaben ve vzduchu 12—15 hodin, pracují-li tři, nebo až 20 hodin při práci dvou motorů. Za tu dobu uraziti může vzducholoď za úplného bezvětří dráhu 800—1000 km, což jest vzdálenost asi z Prahy do Paříže.

Prostřední loďka jest určena pro cestující. Zavěšena je na dvou podélných žebrech balonu a je co možná lehká a pevná; má vzhled našich restauračních rychlíkových vagonů, elegantní, s měděným zařízením uvnitř, vystlána měkkým kobercem. Veliká okna umožňují cestujícím na všechny strany clo kraje volnou vyhlídku. V této loďce je hojně zásobený buffet s nejvybranějšími jídly a nápoji. Vždyť jsou to jen nejvyšší vrstvy společnosti, jež mohou si luxusní vyjížďku vzducholodí dopřáti. Loďka může pohodlně pojmouti 24 osoby.

Nejzajímavější jest u Schwaben malá laboratoř na přední části umístěná. Hrčení motorů i vrtulí jest co možná utlumeno a komůrka tak zařízena, aby se i jemné vědecké práce zde mohly přesně prováděti. V tomto bodu nemohou aeroplany soutěžit s aerostaty, jež poskytují náležitý klid i místo k vědeckým vyšetřováním.

Dr. Diekmann konal v této laboratoři mnohé zajímavé pokusy hlavně v oboru meteorologie. Touto cestou budeme moci lépe vniknouti v některé záhady této tak dosud nejisté vědy. Zde jest též přístroj radiotelegrafický přijímací i odesílací. Antenna délky 50 m vysílá a zachycuje elektrické vlny od země přicházející. Visí k zemi tak, aby nijak nepřekážela pohybům plavidla.

Zajímavé byly pokusy Dr. Diekmannem vykonané s napětím atmosférické elektřiny, které mají pro vzducholodi životní zájem, jak ukázala známá katastrofa Zeppelinova řiditelníku, zapáleného při přistání elektrickým výbojem.

Pokusy konány tak, že dvě elektrody umístěny na lodi, jedna nahoře, druhá dole. Zhotoveny z polonia, vlastně z platiny potažené radiem F, spojeny jsou s elektrometrem v laboratoři. Z dosavadních pokusů vysvítá, že celý přístroj nabývá svou cestou vzduchem vyššího napětí, než by mu vzhledem k jeho výšce nad zemí příslušelo.

Je tedy rozdíl napětí mezi balonem a vrstvami vyššími menší, než vrstev okolních v téže výši s ním ležících, a nebezpečí, že by vzducholoď mohla být bleskem zasažena, je téměř zcela vyloučeno.

Ostatně vzducholoď Schwaben koná plavby jen za zcela příznivého počasí a uchyluje se do bezpečného hangaru vždy, když přístroje, věštící bouři, ukazují nebezpečné stoupání elektrického napětí v atmosféře.

poznámka redakce Bejvávalo.cz
Vzducholoď Schwaben létala až do roku 1912. Tento rok 28. června vzducholoď shořela na letišti poblíž Düsseldorfu, kde se za silného větru uvolnila z kotviště a zlomila. To zapálilo vodík a celá vzducholoď shořela. Nehoda si vyžádala 4 desítky zraněných.