Slavná historie českých bálů v Praze: V jakém bytě se konal první český bál a jakou důležitou funkci tam měl později prezident Masaryk?

Jak se kdy v Praze chodilo do plesů.

Čeští vlastenci se rozhodli pořádati první český bál v Praze v roce 1840, protože „při poníženi všeho českého nezbývalo nám, než k slušným zábavám vábiti a shledávati rodiny české, vážené, opatrně vybírané, v nichž mohli jsme se nadití jemného sluchu a citu při osobním styku. A tak odhodlali jsme se ponejprv k národním besedám a plesům“.

První český bál byl pořádán v únoru 1840 v Konviktském sále, rok na to ve společném, soukromém bytě doktorů Riegra, Trojana a Píchla v Liliové ulici. Ale hned o příštím bále marně čekali na svého hlavního pořadatele dr. Riegra: byl právě zavřen pro podezření, že u sebe schovává polského kurýra.

„Slovanskou Besedou“ byl nazván vlastenecký český bál po prvé v pohnutém roce 1848, letos 19. ledna bude opakován v Praze po devadesáté. Právě tehdy, před 90 lety, byla na bále Národní Besedy na Žofíně Karolina Světlá „v malebném kabátku z červeného hedvábí, ušitém přesně podle střihu vymyšleného Havlíčkem a otištěným v jeho Národních novinách“.

Cesta na bál tenkrát nebyla věru vábivá. Šlo se blátivými, chatrně osvětlenými ulicemi a po Nových alejích, po nasypané, hrubým dřevěným zábradlím ohrazené rampě (nynější nábřeží) u mostu císaře Františka, mimo bývalý Salmcamt do hlubokého, nevzhledného dolíku před ostrovem Žofínským. Na můstku blikaly olejové lampičky s ohnutými komínky na cestu pannám v pelerinkách z bílého aksamitu a pánům v čamarách s nadýchanými, krajkovými kravatami.

Bál měl i humoristická, pěvecká a hudební čísla a největší úspěch měla mladičká pěvkyně Ludmila Štolcová, pro níž Verdi později složil titulní part své Aidy. Zpívala arii kapelníka Stavovského divadla Luigi Ricciho, otce slavné zpěvačky Ricciové, jejíž tragický skon rozechvěl později Prahu.

Na bále byl Palacký, Hanka, baron Villani „se svou interesantní chotí, dcerou bohatého vídeňského bankéře“, Ferdinand Fingerhut (Náprstek), Claudi, dr. Brauner a jiní vzácní hosté.

Bál Národní Besedy v roce 1862 „byl zvláštní tím, že přišlo mnoho pannen bez krinolin“. U pánů byl „cizácký frak“ nadobro poražen, vedle čamary byly tu jen kroje chorvatské a bulharské. Rok na to byla na bále po prvé tančena „beseda“ a líbila se tak, že musila býti dlouho do noci opakována.

Rok 1864: — Lepotvárné krásky přišly ponejvíce v šatech hedvábných, slovanských barev.

1865: — Vejboři měli českého, stříbrného lvíčka na prsou a bílý, vyšívaný pásek na krku.

1868: — Dámské úbory vykazovaly ponejvíce barvy české, slovanský živůtek, šněrovačku a oblíbenou nyní tuniku. Policejní komisař neměl uniformu, přišel ve fraku.

1871: — V přestávce letošní Národní Besedy hrána byla za velkého nadšení a na ohlas francouzsko-německé války Marseillaisa.

1875: — Na bále byly zřejmy stopy urputných bojů staro-mladočeských. Staročeské listy Národní Besedu ignorovaly a také mnoho obvyklých návštěvníků, zvláště starších pánů a dam, zůstalo doma. Zato přišla společnost mladších a to v takové míře, že účast byla větší než v letech minulých. Knížeti Schwarzenberkovi bylo po prvé povoleno přijití ve fraku místo v čamaře.

1877: — Dámy měly dlouhé vlečky, ve vlasech kvetoucí kamelie nebo sněženky.

1878: — Na bále bylo 1300 osob, sál Žofínského ostrova byl malý. Letošní masopust byl pro dámy osudný, bylo málo pánů. Dámy měly šaty s dlouhými, hladkými živůtky vlečky byly až příliš dlouhé. Okrasy na šatech byly nejvíc z květin a z břečťanových guirland. Vynikala dáma v bílých šatech atlasosových, posázených perlami a opatřených tři metry dlouhou vlečkou.

1879: — Toho roku je předseda Národní Besedy po prvé zvolen z řad historické šlechty české. Toilety dám byly bohaté, samý hedváb, namnoze s převlečkou ze stříbrného nebo zlatého brokátu. Střih kostýmů princesse nebo á la Maitenon, živůtky á l’anglaise. Dekoltování bylo mírné, a kde bylo poněkud smělejší, tam konaly krajky svou povinnost

1882: — I v Národní Besedě nalezlo se několik dám s výstřední pařížskou módou, s černými šaty!

1887: — Plesové ladies patronesess: kněžna Kunhuta Lobkowiczová a baronka Dačická z Heslova. Protektor: F. L. Rieger. Čestní členové: Michal hrabě z Bubna, Boh. hrabě Clam- Martinic, Bedřich hrabě Deym, Vlad. hr. Lažanský, Ota Pinkas, Vlad. baron Pražák, princ Bedř. Schwarzenberg, Zdenko hr. Waldstein, Arn. hr. Vratislav a Max hrabě Vratislav.

Velmi důležitou otázkou byla pro vlasteneckou Národní Besedu osoba protektora. Prvním protektorem byl pražský purkmistr Em. rytíř Skramlík, druhým dr. F. L. Rieger, pozdějším kníže Schwarzenberg.

Krátce před válkou byl dán výboru pokyn shora, aby byl protektorem zvolen český místodržitel. Beseda neuposlechla této záměrně germánské rady a raději protektora nevolila.

Po válce se Národní Beseda domnívala, že jejím protektorem nemůže býti nikdo jiný než hlava státu. President republiky přijal sice protektorát při všech Národních Besedách po převratu pořádaných, ale nikdy ji nenavštívil.

Značný výtěžek všech Besed věnován byl ve prospěch stavby Národního divadla a později Ústřední matici školské. A odvedlo se mnoho, velmi mnoho!