Slavné město Kyjev, kdysi hlavní město celé Rusi

Památník Bohdana Chmelnického.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Kyjev

Kyjev (Kyjov, pol. Kijów), staroslavné město v jižní Rusi, druhdy stolice celé Rusi, nyní gubernské město rus., leží na pravém břehu Dněpru; záleží ze tří částí: ze starého Kyjeva čili Sofijska, Pečerska a Podolu; prvé dvě části jsou na dvou horách, třetí níže jich.

Kyjev počítá 70.619 obyv. (r. 1861), 77 kostelův, as 50 fabrik, 5035 domův a 146.000 rublův ročních důchodův. Z kostelův a klášterův jest nejznamenitějši Kyjevo-Pečerská lavra v Pečerské pevnosti, nazvána tak podle dvou pečer (jeskyň) u kláštera se nacházejících, a původně též sv. Antoniji za obydlí slouživších.

Klášter sám, založený roku 1062, nájezdem Batyje 1240 jest zbořen a obnoven teprvé za 200 let knížetem Simeonem Alexandrovičem; r. 1718 shořel úplně, ale brzy povznesl se opět; r. 1159 vyloučen jest klášter z metropole Kyjevské, nazván lavrou a podřízen bezprostředně Cařihradskému a 1687 Moskevskému patriarchovi; r. 1762 jmenována jest lavra první mezi rus. archimandriemi.

Od r. 1531 má tiskárnu, z níž mnoho hl. bohoslužebných knih vyšlo a vychází; nyní má 8 kostelův a několik menších v jeskyních. V Kyjevě jest universita sv. Vladimíra (od r. 1833), duchovní akademie, nejstarší v Rusi, 2 gymnasia, arsenál, divadlo a j. V Kyjevě vydává tak zv. „vremennaja (časná) komissija dlja razbora dřevních aktov“ (od r. 1843) rozl. staré písemnosti týkající se dějin jižní Rusi; hlavními účastníky jejími jsou Juzefovič a Ivanišev.

Kyjevskopečerská lávra.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Kdy by Kyjev byl založen, nelze říci; nejstarší letopisce rus. Nestor přičítá dle národních pověstí založení jeho Kyjoví (v. t.), řka, že za putováni prý sv. apoštola Ondřeje na Rusi Kyjev ještě nestál. Ostatně název Kyjev (Kyjov) vyskýtá se ve všech zemích slovanských, v Polště (srv. též jm. Kujavy), v Čechách, na Moravě a Slovensku, též v kníž. Srbském.

Kyjev jeví se na úsvitě historie rus. co hl. město kmene Polanův (u Konstantina Porfyrog. sluje Kiova), a r. 882 byl knížetem Olegem učiněn sídlem říše Ruské. Tím velice se povznesl, tak že spisovatelé X. a XI. stol. o něm co o nějakém divu vypravují, bohatství a slávu jeho velebíce; dle Dithmara Meziborského měl prý Kyjev, „matka měst ruských“, více než 400 chrámův, 8 trhův, a lidu nesmírné množství; totéž opakuje po něm annalista Saxo, a Adam Bremský nazývá jej sokem žezla Cařihradského, nejsvětlejší okrasou Rusi.

Vel. kn. Jaroslav značně rozšířil Kyjev a otočil jej kamennou zdí. Jaroslav položil základ vel. knížetstvi Kyjevskému, kteréž trvalo 1054 — 1169, majíc prvenství mezi ostatními rus. knížetstvími. Za domácích vojen údělných knížat rus. zakoušel i Kyjev co hlavni město mnoho svízelův; tak dobyl ho r. 1018 Pol. kníže Boleslav Chrabrý, 1169 kn. Suzdalský Ondřej Bogoljubský, odkud Kyjev velice klesl, jelikož stolice velikoknížecí přenošena do Suzdali a Vladimíře, a posavadní vel. kn. Kyjevské proměněno v pouhé údělné knížetství. R. 1204 dobyli a spustošili jej opět Olgoviči a spojenci jich Polovci.

Kyjev.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Nejvíce však utrpěl nájezdem Batyje r. 1240; tehdáž jest skoro do kořene vyvrácen, a nepozdvihl se již nikdy k bývalé velikosti. Po té náležel Kyjev nějaký čas k říši Halickoruské Danielově, potom vládli zde ještě nějaký čas knížata rus. pod vrchnictvim mongolským až do r. 1320, kdež vel. kníže Litev. Gedymín opanoval Kyjev i knížetství.

Kyjev dáván jest odtud v úděl členům z rodu Gedymínova až do r. 1471, kdež po smrti posledního knížete Šimona Olelkoviče proměněno jest knížetství Kyjevské ve vojevodství Kyjevské, a prvým vojevodou jmenován Martin Gaštold. Magdeburským právem nadán jest Kyjev r. 1516 a 1544.

Unií Lubelskou 1569 vtěleno jest vojevodství Kyjevské v korunu Polskou, byvši dosud částí Litvy. Kyjev, i za vlády polské hlava Ukrajiny, postoupen jest mírem Andrušovským (1667) s celou zadněprovskou části vojevodství a s nejbližším okolím Kyjeva na pravém břehu Dněpru Rusku.

V Kyjevě, ostatně již od r. 1654 fakticky náležejícím carům Ruským, sídleli rus. vojevodové vedle plukovníkův kozáckých hetmanem malorus. jmenovaných. Po vojevodách nastoupili gubernátoři od r. 1708, kdež se Kyjev stal hl. městem rus. gubernie, zaujímajicí celou zadněprovskou Ukrajinu a část středního Ruska.

Sídlem pol. vojevodství Kyjevského, od r. 1667 jen předdněprskou část Ukrajiny obsahujícího, stal se Žitomír; když pak i tato pol. část býv. kniž. Kyjevského r. 1793 připadla k Rusku, utvořena jest nyn. gubernie K-ská (1797).

Kyjev.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Arcibiskupství Kyjevské, s počátku metropole celé církve ruské, má původ od vel. kn. Vladimíra; metropolitové nazývali se met. vší Rusi. Po úpadku Kyjeva a přenešení sídla velkoknížecího do Vladimíře, obývali i metropolitové všeruští nejvíce ve Vladimíři, nepřestávajíce se však nazývati též Kyjevskými.

Nástupce metropolity Cyrila (+ 1280 v Perejaslaví záleské), Maxim, usadil se stále ve Vladimíři, a nástupce tohoto, Petr, v Moskvě. Jelikož Kyjev a celá jihozápadní Rus během XIV. stol, dostaly se v moc Litvy, nastalo i rozdvojeni v církvi ruské; k vybídnuti vel. kn. Vitovta zvolili si biskupové jihozápadní Rusi Kyjevským metropolitou Řehoře Cymolaka (v. t.), ačkoliv oba jeho nástupci Fotij a Isidor (v. t.) zase si Moskvu obrali sídlem svým, odtud rus. církev spravujíce.

Když byl Isidor přijal unii a z Moskvy odejíti musil, utvrzena jest konečně roztržka v církví rus.; zvláštní jest odtud metropolita v Moskvě pro Rus severovýchodní (prvý Jonáš), a zvláštní met. v Kyjevě pro Rus jihozápadní, Metropolita Kyjevský Michal Rohoza přijal na sjezdě Břestském (1596) unii; ale od r. 1621 jest vedle unit, metropolity i pravoslavný metrop. Kyjevský (prvý Job Borecký), silnější a v Kyjevě sídlící; unit. obyčejně sídlel ve Vilně nebo Novhorodku.

Povstáním Chmelnického a poddáním se Kyjeva Moskvě zvítězilo úplně pravoslaví nad unií, a metropole K-ská, byvši posud poddána Cařihrad. patriarchovi, uznala konečně r. 1686 vrchnictví patriarchy Moskevského. (V. Četvertinský Gedeon.)

Titul unit. metropolity Kyjevského měli, pokud trvala Polska, rozl. biskupové unit., nejvíce Poločtí. Metropolita Kyjevský jmenuje se i Halickým. — Latinské biskupství Kyjevské pochází nejspíše teprvé z konce XIV. stol., z časův Vladislava Jagiella, ovšem majíc velmi malou diécesi; když Kyjev stal se městem rus., bloudili biskupové ti po Polsce, až teprvé v pol. XVIII. stol. obrali si stolicí Žitomír, potom Krakov. Biskupství to zaniklo po druhém rozdělení Polsky.

Kyjevská gubernie v dávné Malé Rusi jest obklíčena gub. Minskou, Černigov., Poltavskou, od nichž ji děli Dněpr, Chersonskou, Podolskou a Volyňskou; zaujímá dle úředních statist. tabel z r. 1856 44.833 □ verst čili 918 □ m.; z nich jest as 2 mil. desjatin polí, ⅔ mil. d. luk a ⅘ mil. des. lesův.

Řeka Dněpr.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Severin část jest pokračování blativého Polesí, táhnoucího se od Mozyra a Rěčice. Vyvýšeniny gubernie jsou výběžky Tater a táhnou se směrem jihovýchodním k Dněpru. Vůbec možno říci, že vých. část gubernie jest hornatá a lesnatá, ostatní pak blativá a písčitá. Svlažována jest Dněprem a jeho přítoky, z nichž hlavní jsou Pripeť, Teterev, Už, a nesplavné Ros, Tjasmin, Tikič, Irpeň, Stugna, Krosna, Sinjucha. Jezer větších není.

Podnebí jest mírné; léto příjemné (největší horka 37°); mrazy počínají se v listop., a na počátku ún. taje již sníh. Obyvatelstva počítalo se r. 1861: 2,003.361 dusí (r. 1856: 1,804.970, z nichž 886.372 muž.. 918.598 žen.); národností jsou z největší části Malorusi, něco šlechty jest kmene polského (90.000), potom 225.000 Židův.

Obyvatelé žijí ve 12 městech, 99 městečkách a 2.149 venkov. osadách, a živí se hl. orbou; půda jest výborná, skoro všude na loket černo-země; pěstují hl. pšenici, též tabák (Sachnovský) víno; stav dobytka byl r. 1856 takový: 95.064 koní, 516.578 roh. dob., 848.864 ovcí, 306.381 vepř, dob.; 39.698 koz. provozuje se též hedvábnictví, něco zahradnictví a včelařství a t. d.

Průmysl není valný; všech fabrik a j. závodův (hl. na sukna, fayence, cukr) jest asi 150; r. 1856 páčila se cena všech fabr. výrobkův skoro na 9 ½ mil. rubl. Obchod jest dosti živý v domácích výrobcích, jež se hl. Dněprem dovážejí do sousedních gubernii. Gub. dělí se ve 12 krajův, jichž sídla jsou: Kyjev, Berdičev. Vasilkov, Zvenigorod, Kaněv, Lipovec, Radomyšl, Skvira, Tarašča, Umaň, Čerkasy a Čigirin. Erb gub. jest v modrém poli archanděl Michal s mečem a štítem.