Smutná zkušenost Gustava Frištenského se zápasy v Americe

Ohyzdné zjevy sportovní.

Není naším oborem choditi na zápasy. Nerozumíme tomu a proto o tom nepíšeme, což je rozhodně lepší, než když jeden redaktor, jenž sám ochotně přiznává, že nerozumí za mák hudbě, napíše o tenoristovi Constantinovi, že tento “za své hulákání” dostává tisíce dolarů. Zpěv operní je pro celý svět uměním, a onen pan redaktor to nepředělá. To my, jak svrchu řečeno, do věcí, jimž nerozumíme, se nepleteme. Stojíme prostě stranou a dotkneme se jen věci, které jsou jinými konstatovány.

A tu jistě nemůžeme přejiti bez poznámky zjev, o němž píše “Denní Hlasatel” v pátečním čísle v referátu o zápase Frištenského s Mamutovem.

Praví se tam: “V hledišti nalézaly se též dámy, které nepochybně staví se i na příští zápasy Frištenského, a bylo by tudíž v zájmu těchto žádoucno, aby někteří příliš “nadšeni” sporti zadrželi se takových hranatých poznámek, jaké prolétaly Česko-Americkou síní včerejšího večera.”

Stejně vyznívá i z referátu “Svornosti”, jež píše: “V druhém utkání hlavního zápasu, které se vyznamenávalo takovými surovostmi se strany Mamutova, že se výkřiky nevole nepřestávaly ozývati z obecenstva a které vyvolávaly některé přímo hnusné poznámky se strany některých diváků, položil Frištenský svého soupeře za 13 minut.”

Tážeme se: Není to důkazem, že tento druh sportu zesurovuje? Co by si o nás pomyslili Američané, kdyby se to dostalo do anglického tisku? Necejchovali by nás ihned tak, jako to činí prof. Ross z Wisconsinské university, proti němuž se máme brániti ? Zde je třeba rázného zakřiknutí !

Co se všechno při takových zápasech děje, vysvítá z dopisu, který poslal Frištenský sám českým denníkům. Praví tam, že sám žádal svého managera, by dostal nějakého jiného soupeře než Mamutova, který již byl poražen Beelem v Kansas City.

Ale Frištenský popírá, že by byl Smejkal porazil Beela. “Smejkal neporazil Beela, nýbrž jiného zápasníka, kterému půjčili Beelovo jméno. Jeden zdejší krajan, který spolupůsobil při pořádání Smejkalových zápasů v českých osadách, mi sám řekl, že podobné věcí se vícekráte opakovaly.” A obecenstvo se dá tak šáliti! Inu, kdo chce kam ...

Nejzajímavější je, že k rozhodnému zápasu Gotche s Frištenským nedojde, protože Gotch toho již má po krk, vydělal již dost a nechce o zápasnictví ani slyšeti. Nabízeno bylo $30.000 za tři matche, jež měly konati se v New Yorku, ale zápasník nabídku tu nepřijal. Bude žiti klidně nyní na své farmě a prohlásil, že žádný obnos peněžní nepřinutí jej, aby znovu vešel v zápasnictví.

V dopise, zaslaném svému manageru, prohlásil Gotch: “Prosím, oznamte určitě, že již jsem skončil zápasnickou kariéru pro vždy. Moje manželka a já uvažovali jsme o této věci, a nyní nic nemůže změniti moje rozhodnutí. Návštěva cizinců a nabízení velkých obnosů peněžních mne již z farmy nedostane. Navrhuji, aby Beell a Americus dostali se dohromady. Já jsem ochoten vzdáti se championátu ve prospěch vítěze v tomto zápase.”