Šokující přírodní léky ve starověku

Egypt.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Všelicos o starověkých lécích.

Profesor Fresham přednášel o předmětě a vyšlo z jeho přednášek leccos vysoce zajímavého na jevo.

Na př., že ricinový olej byl již před 6000 lety u starých Egypťanů jako lék běžný, rebarbora již před 2000 lety u Číňanů, šafrán již od nepamětných dob, opium u Řeků a Římanů běžným lékem ve starověku.

Mnohé cenné léky přejali jsme od divochů, na př. také chinin; jiné léky máme od samých počátků civilisace. Za všech dob kladena veliká váha na byliny — ve Francii, Anglii a Italii jsou botanické zahrady staré 300 - 400 let, v nichž pěstovány léčivé byliny, které studují mladí adepti lékárnictví a lékařství.

Všecka léčiva ve starověku nebyla však původu rostlinného; mnoho látek minerálních a živočišných užívalo se k účelům léčebným. Nežli seznány účinky chininu, kladen jistý druh želv sušených na prsa osob stižených zimnicí. Liščí plíce braly se proti kašli, rozříznutí holubi, ještě teplí, krvácející, na dnavá místa, pavouk živý do másla zaobalený polykal se proti žloutence.

Zmiji považovali staří za osvědčený lék proti četným chorobám. Věřilo se v její účinnost proti všem epidemiím — a nemocní pojídali ji vařenou, praženou, marinovanou nebo dušenou — dle druhu choroby, proti níž měla působiti.

Neméně čarodějná byla moc — dle víry tehdejší (ve středověku) — nosorožec. Objeveno-li fosilní zvíře, byla to událost ve světě lékařském — r. 1553 byl roh narvala prodán králi francouzskému za ½ milionu lir.

Padoucnice byla až do 17. věku takto léčena. Na hřbitově vykopány lebky zemřelých a mech na nich vyrostlý seškrábán, smíšen s jistými tuky, a masti takto vzniklé musili epileptikové užívati.

Proti moru stačilo opatřili si vlasy zločince oběšeného se šibenice. Podávaly se pak nemocnému ve troše vína