Španělská chřipka a jiné epidemie, které děsily celý svět

Španělská chřipka.

Od jara letošního roku straší svět španělská chřipka. Proto španělská, že tam vznikla nejdříve. Odtud rozšířila se po celé snad Evropě a v Rakousku nabyla v měsíci říjnu rázu epidemie.

Školy jsou zavírány k vůli ní, železniční doprava obmezována, schůze zakazovány. Chřipka provázena jest nezřídka komplikací zápalu plic nebo zápalu mozkových blan.

Jaká jest to nemoc? — ptají se přečetní lidé učení.

A hádají na to a ono. (V Uhrách prý již objevili jejího bacilla.)

Všecko nasvědčuje tomu, že španělská chřipka není žádnou novou nemocí, nýbrž naší starou rýmou, nátchou, již jsme před 29 roky začali říkati chřipka a jíž teď říkáme španělská chřipka.

V odborných kruzích vyslovuje se doměnka, že již staří Římané a Řekové nemoc tu znali, někteří však to popírají. Podle starých kronik možno soudit, že první popis nemoci té je z roku 1173. Po roce 1500 jsou o ní četné zprávy; z nichž je patrno, že roku 1510 prodělala influencí celá Evropa. Tehdy vzala počátek na ostrově Maltě. Roku 1557 vyskytla se v Evropě znovu, vzniknuvši v Asii a od roku 1580 prošla za sedmdesát let třikrát Asii, Evropu a Afriku.

Spisovatelé z oné doby zanechali záznamy o této „horečce s katarhem“, která se hnala jako „letící šíp“ a jež upoutala mnoho lidí na lože. V XVII. a XVIII. století byly různé díly světa a rovněž několikrát takovými epidemiemi znepokojovány, a ve století XIX. proběhla chřipka roku 1836, 1872, 1874/5 a 1889/90 zemi Šíleným tempem. Počet lidí chřipkou postižených byl často za několik neděl tak velký, že ustal všechen obchod, ruch a život veřejný.

Možno však zjistit, že epidemie trvala pokaždé jen na krátko. Rychleji nežli při jiné nemoci byl zachvácen velký počet lidí, ale zároveň stejně rychle přestala.

Tím, jakož i vzhledem na nepatrné případy úmrtí vyvolala dojem pouze přechodný.

Již při nejbližší podobné epidemii zapomnělo se na dřívější, a pokaždé se z počátku myslelo, že jde o nemoc novou. Tím se vysvětluje též množství jmen, která za staletí byla chřipce dávána.

Často byla jmenována podle země, v níž měla původ: ruský katarh, čínský katarh a nyní španělská nemoc. Ve Španělsku odmítají tuto čest a tvrdí tam, že nemoc tentokrát vznikla ve Francii. Většina chřipkových epidemií dob minulých přicházela do Evropy z Východu, z Ruska nebo z Asie.

Zvlášť zajímavé je geografické rozšíření chřipky z roku 1889/90. Roku 1889 byla pozorována už v červnu v Turkestaně, v říjnu pronikla do východního a jižního Ruska, odtud vpadla v listopadu do Německa, států severských, Rakouska, Švýcar a Francie.

Pak v prosinci rychlým tempem rozšířila se po celé Evropě a začala se vyskytovati již i v severní a střední Americe, v Číně, a Japonsku, v únoru rozšířila se do jižní Ameriky a střední Afriky a ukončila svou okružní cestu v březnu a v dubnu v Australii, Indii a jižní Africe. Příští dvě léta ještě následovaly menší epidemie. Úmrtnost byla vždy nepatrná. Jen jednou padly jí za oběť zvláště dítky.

V některých případech vyskytly se zároveň u koní, psů, koček a slepic infekční nemoci, uváděné ve spojení s nemocí, rozšířenou právě mezi obyvatelstvem, tak na příklad za jedné takové epidemie bylo postiženo v Novém Yorce též 16.000 koní.

Zajímavý doklad toho, jak již za pradávných dob řádila rýma či chřipka, má církev katolická ve své třetí neděli postní, již nazvala neděli kýchavnou. Lidové podání na jižní Moravě ještě dnes vypráví: „Neděle tato pojmenována byla na památku toho, že Bůh vyslyšel prosby věřících za odvrácení těžké nemoci, zaviněné rýmou a takovým kýchánim, že z něho lidé umírali jako morem.“

Tehdy také vzniklo pozdravné přáni při kýchání: „Pozdrav Pán Bůh!“ Toto stalo se populárním zejména za morů středověkých a vyskytuje se, pokud bylo možno zjistiti, již v X. století.

Epidemie chřipková zuří a týrá lidstvo dále.

Stala se naší metlou, která bičuje společnost velkoměstskou i venkovskou tím citelněji, že se děje tak právě v době všeobecného nedostatku, kdy není léků, není lékařů, není pomocných prostředků obranných, především ovšem zdravé a vydatné stravy, která se v každé epidemické chorobě projevuje, jako nejmocnější prostředek zdolovací a ochranný.

Je třeba v této všeobecné tísni znovu a znovu připamatovati našim lidem slova zkušených lékařů: nesmíme se oddávati beznadějnému strachu a nesmíme zveličovati důsledky této epidemie.

Že některé z případů konči smrtí, nesmí nás naplňovati malátností, která je sama sebou předpokladem ochuravění.

Máme spíš inklinovati k jasné důvěře, vplývající z vědomí, že jsme vykonali vše potřebné, byli-li jsme zasaženi příznaky. Lékaři doporučují klid, postel, především dokonalé a co možná radikální pocení; na noc nutno vypiti koflík horkého čaje s rumem nebo koňakem, užiti 1 nebo 2 gramů salicylanu sodnatého nebo aspirinu, obložiti tělo i krk priesnitzkými obklady (kloc do studené vody namočený, vyždímaný a přepásaný suchým šatem), stejně nutno obložiti i hlavu.

Dobře je zachovávati dietu, třeba při tom i vyhladověti; žízeň hasiti dlužno troškou čaje, neb vodou s ovocnými šťávami; při tom je pečovati také o dobrou stolici.

Vůbec je nutno varovati se především všeho zachlazení, které by mohlo nemoc komplikovati a tím ji uvésti na jiné, daleko nebezpečnější dráhy. Bude-li zachováno (i v rekonvalescenci) těchto předpisů, není třeba se oddávat zvláštním obavám, neboť podle bakteriologického zkoumání lékařů neběží tu o jinou chorobu, než o tu, kterou jsme prožili právě před 28 lety v měřítku velice značném.