Něco o židech.
Žid býval jen trpěn.
Běda mu, postavit-li se na roveň křesťanu nebo docela měšťanu, jako se provinil roku 1534 Šťastný Muňka, pražský žid, jenž kterémusi novoměstskému měšťanu v hádce řekl, že »jest tak dobrý jako on«. Do vězení za to dán a dlouho tu pobyl.
Ortel svůj zdůvodnili novoměstští konšelé s Jakubem Fikarem z Vratu v čele tak: »Hlásí se, že jest tak dobrý v stavu svém jako on, židovský stav v tomto království žádný stav není, poněvadž židé jsou lid potupný a opovržený a za měšťany se počítati nemohou, a poněvadž jest Šťastný Muňka takové věci všetečně na se vztáhl, béře se v kázeň a pokutu a pakli by který žid za měštěnína se pravil býti, ten každý má z města vypovědín a zlým člověkem vyveden býti, tak aby na věčné časy oni židé v to se nepotahovali, poněvadž lid poběhlý jsou.
(Archiv města Prahy.)
— »Židé buďtež přidrženi, aby posílali své děti do německých škol a sice pod trestem pokuty. A protože německé židovské školy v krajích stojí pod vrchním dozorem krajských hejtmanů, učiňtež světští křesťanští a kde jsou i židovští učitelé soupis všech školou povinných dětí a tyto seznamy buďte krajským úřadům jako dozorčím odevzdány,
aby z nich mohlo býti posouzeno splnění tohoto nařízení židům daného.«
(Nařízení pro Čechy ze dne 24. července 1784.)
témata článku:
Diskuze k článku „Střípky z historie složitého soužití Židů a Čechů“