Sůl nad zlato: země, kde drahocenná sůl nahradila peníze

Sůl platidlem v Africe.

Tropická Afrika, zejmena pralesní krajiny mezi mocnými veletoky, nemá nikde kameně soli.

Obyvatelstvo domácí — píše O. Lenz — pomáhá si k ní tak, že spaluje jisté druhy bahenních rostlin, aby z jejich popela vytoužilo sůl ošklivé chuti.

Potřeba soli je zde nutná, což evropští obchodníci na západním pobřeží Afriky záhy seznali, a již po několik desítiletí dovážejí sem hojně soli, aby jí užívali při výměném obchodu.

Ježto pak má Sahara veliká ložiska soli, dopravují odtud arabští obchodníci každoročně velké množství soli do vnitrozemí, a to v kusech určité velikosti a váhy, jež nabyly ponenáhlu ustálené ceny, platebně jednotky, kterou nutno přímo považovat za peníze.

V Timbuktu představuje zcela určitou cenu deska soli 1 m zdéli, 30 cm zšíři a asi 5 cm ztloušti. O této soli jako běžném platidle na poušti a v Timbuktu se zmiňuje již arabský cestovatel Ibn Batutu ve XIV. stol.

Také v Habeši považují sůl za důležitou a rozšířenou peněžnou cenu, o čemž podal zajímavé zprávy zejmena G. Rohlfs. V rovině Taltalské, východně od habešské provincie Enderty, vyřezávají v tamních solných ložiskách tyče 3 dm zdéli, a 5 dm ztloušti, jež slouží za peníze, jež se ovinují lýkem a dopravují tak na trh.

Cena těchto tyčí stoupá arci dle vzdálenosti od původního naleziště. Na místě, kde se řezají, dostal Rohlfs za terezianský tolar 80 až 100 tyčí, celý náklad na mezka; v Sokotě, nejhlavnějším solném tržišti v Habeši, za týž peníz jen 60—80, v Gondaru jen 20 až 30, v Debra Taboru jen 15—20, čím dál na jih, tím méně, posléze pak jen 4 tyče za tolar.

V tropické západní Africe, v krajinách kol Konga, shledal Lenz, že tuzemci rozmělněnou a Evropany jim dodanou sůl zahalovali do pouzder ze suchých listů, pouzdra pak svazovali lýkem a tyto balíčky dopravovali do vnitrozemí, kdež byly při zakupování otroků užívány za peníze. Sám pak, jak dí cestovatel, musil mít na svých cestách značné zásoby soli. I v nejhlubším vnitrozemí, u jezera Tanganjika shledal, že sůl zaujímá důležité místo při zakupování otroků.

Také v Asii se považuje sůl za platidlo, zejmena na čínsko-birmanském pomezí, a známý italský cestovatel ze XIII. stol., Marco Polo, uvádí, že nejednou spatřil solné koláče vážící asi ¼ kg a sloužící při placení místo drobných peněz.