Tajemství dávných nápojů lásky

„Nápoje lásky“, Filtra.

Slovo filtron, od řeckého milovati, označovalo každý praeparat, každou vodičku, která měla onu neocenitelnou vlastnost buditi lásku, drážditi pohlavní ústroje a přinutiti některou osobu, aby pro druhou osobu láskou vzplála.

Kirke, Medea, Armida proslavily se v umění připravovati nápoje lásky; pastevci sicilští a středověcí čarodějové měli tutéž pověst.

Za našich dob prodavačů filtrů velice ubylo; a přece jako věk starý věřil v moc těchto nápojů, tak také — k hanbě naší vzdělanosti to budiž řečeno — věk devatenáctý není prost této pověry; velmi veliký počet jest oněch jednotníků, zvláště po venkově, kteří posud věří v nápoje lásky, v čáry a v ďábla.

Mnoho taškářů a filutářů kořistí z této zhoubné lehkověrnosti, kterou osvícená naše doba nebyla posud s to aby zaplašila.

Vesměs nápoje lásky skládaly se z afrodisiak, látek ostrých a někdy jedovatých. Jindy byla to smíšenina smrdutá a nechutná z látek heterogenních, o nichž pobloudilá obrazotvornost myslila, že bude čerpati z nich mládí a lásku.

Výpočtem následujícím tuto udělá si čtenář ponětí, aby mohl posouditi zázračnou moc takového nápoje lásky.

Voda kalná a pokažená želvami a ježky se říjícími; výmětky a strouhaný roh zvířat smilných; žluč některých plazů; potěr ropuchy; moč kozlí a lejno holubí atd. atd. Takové byly hlavní součásti oněch nápojů lásky více méně ošklivost budících a odporných, které až příliš dlouho těšili se slavné pověsti, ovšem politování hodné.

K tomu přidávala se obyčejně šťáva z pokřínu, hadího mlíčí, husí nožky, čertova lejna a jiných smrdutých rostlin; k tomu prášek z hlavy zmijiny a z ocásku štírova; rostliny rozžírající a strupotvorné, svatojanské mušky, španělské mouchy a vše, co bylo známo svou ostrostí a zžíravostí.

Snadno jest si představiti, jak násilný účinek asi měla na celý organismus takováto smíšenina žíravin; a proto také tolik obětí, na místě aby z nich čerpalo mládí a lásku, našlo v nich strašlivé umírání a pak chladné lůžko v hrobě na uhašení požáru, plápolajícího v jejich ústrojích.

Jmenujeme na doklad chlípného Luculla, jehož smrt zavinil takovýto nápoj, básník již jmenovaný Lucretius zemřel, vypiv palčivý nápoj který mu podala jeho milenka Lucilia. Připisuje se také krvavá šílenost Caligulova nápojům lásky, připravovaným pro něho od Caesonie.

Kdybychom chtěli prohledávati listy dějin moderních, našli bychom i v dobách nám velice blízkých dlouhou řadu nesmyslníků všech stavů, kteří se otrávili podobnými lektvary.