Tajemství magických nápojů lásky, kvůli kterým na jejich autory často čekal trest smrti

Zamilovaný pár.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Nápoje lásky.

Znalost nápojů, jejichž podání mělo podnítit u člověka vzplanutí lásky vůči určité osobě, je původu prastarého. Ve spisech řeckých i římských spisovatelů, jmenovitě básníků, nalézáme četné zmínky o nápojích tohoto druhu.

Rozebíráme-li dnes kriticky údaje ve starší literatuře obsažené, shledáme, že řada prostředků doporučovaných byla naprosto neúčinná a jejich užívání se zakládalo na pouhé pověře, ničím podstatně neodůvodněné.

Je věru komické, čteme-li, co všechno bylo doporučováno k přípravě nápojů lásky: kočičí neb oslí mozek, smolka z novorozených hříbat, měsíční krev, semeníky určitých druhů hub, na prášek rozetřené vlasy z různých, více méně diskrétních částí lidského i zvířecího těla — všechny tyto i četné jiné podivné a nechutné prostředky, ostatně zcela nevinné ve svých účincích, staly se bohatým výdělečným zdrojem pro ziskuchtivé dryáčníky.

Uvážíme-li, že ještě r. 1697 prohlásila lipská fakulta lékařství prostředky tohoto druhu za účinné, pochopíme, že řemeslo dryáčnické mělo zlaté dno, neboť lidská hloupost byla bezmezná.

Mnohem závažnější ve svých účincích byly látky původu rostlinného i živočišného, jichž používáno k přípravě nápojů lásky. Z rostlin se těšil zvláštní pozornosti jedovatý durman, jehož semena byla podávána k nápojům v podobě prášku nebo vinného výtažku, dále s ním blízce příbuzný blín černý a mandragora lékařská.

Všechny tyto rostliny z čeledi lilkovitých obsahují prudké jedy, působící v určitých dávkách obluzení smyslů a ohromné podráždění, a není tudíž divu, že jich bylo používáno zvrhlými muži i ženami k omámení obětí způsobem zločinným. Zejména durman, zvaný též panenská okurka, těšil se zvláštní pověsti.

Láska.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Neméně oblíbeny byly hlavně v zemích románských určité, přípravky původu živočišného, jež dovedou způsobiti vznícení sexuelní sféry podrážděním příslušného ústrojí. Nejčastěji užívaným prostředkem byl kantharidin, obsažený v puchýřníku lékařském a broucích jemu příbuzných.

Kantharidin je jed neobyčejně prudký: přišed do styku s kůží neb sliznicemi, působí tu trochu bolestných puchýřů, uveden byv do těla ústrojím zažívacím, způsobuje zanětlivé onemocnění střeva, ledvin i močových cest. Tělo lidské je obzvlášť citlivé vůči tomuto jedu: 1 gram kontharidinu stačí k smrtelné otravě více než 250 lidí o průměrné váze 75 kg!

Není tudíž divu, že nápoje, k nimž přidáno bylo tohoto prudkého jedu, přinesly nejednou smrt anebo aspoň nevyléčitelný zánět ledvin těm, kdož jich požili. Je proto pochopitelno, že už zákonodárství nejstarších dob věnovalo přípravě i podávání nápojů lásky zvláštní pozornost, už také proto, že pod jejich rouškou měl býti utajen nejeden zločin vědomého travičství.

Římský císař Alexander Severus ustanovil nejkrutější tresty pro ty, kdož se pokusili o podání nápoje lásky: byl-li přistižený z lidu, odsouzen byl k těžké práci v dolech, patřil-li k lepší třídě společenské, poslán byl do vyhnanství.

Jestliže však byla způsobena podáním takového nápoje smrt, odsouzen byl pachatel k trestu smrti. Tresty z pozdějších dob císařství byly neméně kruté: vinníci z nižších vrstev byli ukřižováni nebo předhazováni šelmám, vinníci z lepších tříd společenských popravováni. Ti pak, kdož takový nápoj svým uměním připravili, byli za živa spáleni.

Též středověké i novověké zákonodárství stanovilo přísné tresty pro vinníky tohoto druhu, zajisté vším právem. Neboť nápoje, obsahující prostředky, jež skutečně dovedly podnítit sexuelní sféru, byly současně prudkými jedy, nebezpečnými lidskému životu.

Moderní věda lékařská, obohacená hlavně výzkumy o žlazách s vnitřní sekresí, zná řadu sloučenin, jež působí u člověka zvýšení pudu sexuelního bez škodlivých účinků pro ostatní ústrojí; o použití těchto prostředků, jež zůstávali vyhrazeny jakožto léky pouze pro případy určitých stavů chorobných, rozhodne vždycky jen zkušený lékař.