Topení ve školách podle roku 1903: kolik stupňů je ideální teplota ve třídě?

Školní vyučování.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Větrání a vytápění škol

Základní věty v této otázce vytčené jsou tyto:

1. Topením jest zjednati takové množství tepla, by jím v době nejkratší teplota vzduchu 17—20° C. co možná stejnoměrně rozdělená za současného přiměřeného prohřátí stěn, stropů a podlah docílena byla.

2. Volbou vhodných hmot a konstrukcí stavebních budiž k tomu směřováno, aby ztráty tepelné byly co nejmenší, by topení nemuselo býti přepínáno.

3. Zařízení topná musí skýtati jistotu stálé nerušené činnosti a snadné obsluhy.

4. Topení musí skýtati možnost, aby i za přítomnosti žáků temperatura v mezích svrchu vytknutých 17—20° C. se snadno dala udržovati.

5. Oteplování školní místnosti musí se díti hlavně vedením tepla, nikoliv však sáláním. Teplota ploch topných, teplo odevzdávajících, musí býti nižší než 100° C.

6. Topení nesmí nepříznivě účinkovati na složení vzduchu.

7. K docílení správného vytápění jest zapotřebí organisovaného dozoru.

8. K docílení náležité čistoty vzduchu ve školách výměna vzduchová (větrání) sama o sobě nestačí. K tomu cíli jest i spolupůsobení činitelů jiných, zejména hygienické založení celé budovy a bezvadné provozování čistoty, nevyhnutelné.

9. Množství vzduchu, jež pro jednoho žáka za hodinu má býti do místnosti přivedeno, má obnášeti ve střední hodnotě 20 kbm. Ve třídách s žáčky malými jest možno jíti pod tuto hodnotu, ve třídách s žáky dospělými nutno žádati množství vzduchu větší. Nepříznivé účinky druhotné při výměně vzduchové musí zůstati vyloučeny.