Tragická smrt mladé dívky, která se stala obětí epidemie

Nové oběti chřipky

Chřipka vyžaduje si u nás stále nových a nových obětí, zvlášť pak mezi mladým dívčím světem.

Včera ráno vyrvala nám opět jeden krásný a nadějný dívčí květ: Mařenku Dvořákovou, žačku obchodní školy Ústavu hr. Pöttinga. Ačkoliv byla stará teprve 14½roku, byla na svůj věk nadobyčej duševně a povahově vyspělým děvčetem, které každý si musel na prvý ráz zamilovat.

Bylo to jedním slovem dítě se zlatým srdcem, vzorné děcko, které nikomu nezpůsobilo nikdy nejmenšího zármutku a mělo jen dobro, krásno a šlechetnost ve své milé dušičce. Radost byla z jejího až vášnivého zájmu, s jakým sledovala vývoj posledních události a z pocitů, jaké při tom prožívala.

A jak byla krásnou a milou ve svém životě, tak vyrovnanou i pevnou byla ve své smrti. „Umírám — je už marno vše — Neplačte. — Každý musí zemřít — Je jedno zda dnes — či zítra — A přes byla bych tak ráda žila — Byla bych se tak ráda dočkala — toho českého státu — Zahrejte mi ‚Kde domov můj?‘ .... “

Odešla na prahu života, odešla těm, kdož do ni tolik nadějí skládali, odešla, aniž by se dočkala splněni tak horoucí své tužby i tužby nás všech, odešla právě ve chvíli, kdy splněni tužby té stávati se již počíná skutkem. Je proto možno změřiti hloubku žalu i zármutku těch, kdož pro ni truchlí.

Rodina Dvořákova je během války vůbec stihána krutým osudem. Pan Jakub Dvořák, rolník ze Seničky, byl nájemcem velkostatku Moravsko u Jaroslavi. Válka, která právě v místech těch nejvíc zuřila, připravila jej i jeho rodinu o veškero ovoce klopotné dlouholeté jejich práce.

Pan Dvořák za krátko skonal úplavicí, kterou si z Haliče přivlékl a kterou tam zasela válka. A včera ráno zemřela jeho dceruška Mařenka zákeřnou chřipkou, kterou nám ke všem hrůzám ještě nadělila válka.

Válka — válka — stále jen ta nelítostná a hrůzná válka — — Proto také je pochopitelným velký rozruch, jaký vyvolala zpráva o nové této kruté ráně, kterou rodina Dvořákova je postižena.

Zesnulá převezena byla do Velké Senice, kdež bude ve středu 30. t. m. po 2 hod. odpol. na tamním hřbitově ku věčnému odpočinku uložena. Nechť se ji tam po boku otcově sladce spí!