Jak v Hořicích o jarmarce trhali zuby.
Za oněch dob, kdy nebylo ještě potuchy o nynějších zubních doktorech a technicích, kdy trhávali zuby jen felčaři, lazebnici, holiči a kovářští mistři — tehdy si lidé nechávali trhat zuby hlavně o jarmarku, v tě důvěře, že tam se trhá bez bolesti.
Na hořické jarmarky chodili tak zvaní volejkáři v modré kazajce, modrých spodkách, vysokých botách, koženou brašnu přes sebe a na hlavě veliký širák: tehdejší zubní doktoři. Volejkář chodil po náměstí a křičel: »Bez bolesti, bez bolesti!«
Když našel pacienta, zavedl ho za kramářské boudy, posadil na klády a před zvědavými diváky začala operace.
Okolo stojící ovšem pronášeli samé vtipy a samý smích, zvláště když to zlehka nešlo a člověk při tom všeliké kyselé tváře jevil.
Za vytržený zub zaplatil nemocný dva groše šajnu. Volejkář šel zase dále, volaje: »Bez bolesti, bez bolesti! Ovšem on při tom neměl žádných bolestí,« poznamenává kronikář.
témata článku:
Diskuze k článku „Trhání zubů jako pouťová atrakce aneb stomatologie za dávných časů“