Turistika v roce 1897: Jak se připravit na cestu? Jaké si pořídit mapy, jak trénovat chůzi a kolik si vzít peněz?

rubrika: historické články / sport, původně vyšlo: Vzhůru na cesty! - 1897, autor Ladislav Malý
Plánujete o prázdninách vyrazit na delší pěší túru? V tom případě vás jistě zaujme, jakým způsobem se milovníci české krajiny a dlouhých cest připravovali na své cesty v roce 1897. Posuďte sami, zda je něco z více jak sto let starých rad užitečné i pro dnešní turisty.
Následující text pochází z roku 1897

Příprava na cestu.

Přípravy na cesty jsou mnohostranné, hledící jednak ku zdokonalení duševnímu, jinak i tělesnému. Duševní příprava záleží v četbě knih a průvodců po krajinách, jimiž cestovati hodláme, při čemž nejdůležitější si do příruční knížky zaznamenáme. Není tudíž třeba obtěžovati si kapsu odbornými, mnohdy dosti těžkými knihami. Stručné výňatky postačí.

Na mapách předběžně cestujeme, určujíce si plán cestovní podle výkonnosti chodecké. Mapy ovšem s sebou béřeme, ježto jsou vždy pohotovým a osvědčeným rádcem; zvláště se to týká map generálního štábu v měřítku 1:75.000, jež zrovna „mluví“.

Kdo však specialním mapám dobře rozuměti chce, musí si opatřiti i výklad četných jich znamének, jenž zvláště se prodává. Pro království České máme kromě toho ještě dvoje cestovní mapy, byť i nebyly tak dokonalé, jako uvedené specialní mapy vojenské.

Je to šestidílná mapa království, vydaná F. Kytkou v rozměru 1:220.000 (3 zl. 60 kr.), druhá pak je mapa Kotyškova v rozměru 1:200.000 o 12 listech (4 zl. 80 kr.). Vedle toho vydána jest Kytkova mapa též po jednotlivých hejtmanstvích po 10 kr.

Příprava tělesná pro pěší cestování záleží ve cviku delších pochodů, při čemž nejde jen o délku vykonaného pochodu, ale i o zvyk rovnoměrného kroku.

Jest jisto, že rychlá chůze ku zdaru neslouží, přinášejíc brzo únavu, žízeň a odvracujíc pozornost od přírodních krás. Zcela vhodnou dobou pro ujití 1 km je 15 minut, zvláště z počátku, již později zkrátíme, ale nikdy na méně než 12 minut. Jděme tedy za hodinu nejméně 4 km a nejvýše 5 km.

Denní pochody nechť činí 20 až 30 km; můžeme sice daleko více vykonati, avšak čím delší cestu před sebou máme, tím spíše rozvrhněme ji na denní pochody kratší. Tím zbude nám dosti času na prohlídky, zabírání se v dojmy přírodní a na odpočinky. Chraňme se únavy!

Věnujme se vždy dojmům krásna přírodního, krásna uměleckého, a to měrou plnou; proto necestujeme, abychom hodně prošli, nýbrž hodně procítili. Kdož rychle s místa na místo spěchají, jsou vlastně na honbě sebe sama.

V tom tedy záleží příprava chůze (t. zv. trainage, trenáže), abychom při volné chůzi daleko došli a také mnoho procítili.

V hornatých krajinách dbejme volnější chůze potud, abychom se nezapotili, což při chladných větrech výšin mohlo by nám nemilých následků přinésti. Abychom byli tím více vyhlídkou překvapeni, rozhlédneme se až při dostoupení vrcholů, opatříce se přehozením plaidu proti nastuzení (též i zdvižením límce od kabátu). Rovněž dbejme ošetření teplého těla při vstupu do chladných jeskyň.

Připraveni musíme býti na cestu i penězi, to jest hleďme si přibližně rozpočítati, kolik peněz jest nám na obmýšlenou cestu vzíti, neb jak daleko s nastřádaným obnosem se dostaneme. Jest velký rozdíl v tom, zda jedeme až k cíli a zpět, či jdeme-li pěšky. Pěší cestování, jež rozhodně doporoučí se zvláště začátečníkům, aby své nejbližší okolí poznali, jest poměrně dražší, než cestování po železnici, které se hodí zase tam, kde kraj již z pěších cest známe.

Pozorujme to na příkladě: Z Prahy na Šumavu dorazíme v 6 dnech; se zpáteční pěší cestou a čtyřdenním pobytem ztrávíme tedy 16 dní. Jízdou z Prahy na Šumavu (1 den) a zpět se čtyřdenním pobytem ztrávíme pouze 6 dnů. Ježto se jízdou uspoří 10 dní, a náklad jízdy tam i zpět jest jenom 2 zl. 80 kr., tož pochopíme snadno, že bychom za 10 dní spotřebovali více, než oněch 2 zl. 80 kr. Za to bychom ovšem krajiny nepoznali, leč u cíle.

Čím mladší student, tím obyčejně laciněji cestuje a ještě laciněji pocestuje ve společnosti sobě rovných druhů. Ze zkušenosti vím, jak na cestách měnili jsme zlatku ob den! Pozdější věk nese s sebou vždy větší a větší požadavky a tím i vyšší útraty, jež však za poměrů drahotních v království Českém, ba i v celé říši naší a sousední překročiti nemusí denně 3 zl.

Pravím nemusí — protože se 3 zl. denně velmi slušně se vychází, ovšem bez nároků na používání fiakrů, sluhů, bez nároků na drahá jídla a nápoje a drahá vyražení. S 15 až 20 zl. (ba i s méně) může se student ze středních Čech vypraviti aspoň na 10denní cestu do Šumavy, na Krkonoše i do jiných končin pohraničních.


Původní zdroj historického článku:
Vzhůru na cesty! - 1897, autor Ladislav Malý


témata článku:
datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
4. července 2023


Diskuze k článku „Turistika v roce 1897: Jak se připravit na cestu? Jaké si pořídit mapy, jak trénovat chůzi a kolik si vzít peněz?“



 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2024 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je již od počátů svého fungování v roce 2011 provozován
na originálním redakčním systému z dílny Perpetum web design.