Turistika v roce 1901: Jak probíhal zimní výlet do zasněžených Krkonoš?

Rohačky.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Zimní výlet do Krkonoš

Zimní výlet do Krkonoš, pořádaný přes předcházející nepříznivé počasí v neděli 27. ledna, se přece zdařil, konal se za účasti 25 osob, mezi nimiž byly čtyři dámy.

Z Prahy bylo 9, z Pardubic a Rosic 3 a z Jilemnice a okolí 11 účastníků. Na devaterých saních jedno- a dvouspřežných odjela společnost za vydatného sněžení v neděli před 8. hodinou ráno z Jilemnice přes Brannou a Vrchlabí a před 11. hodinou shromažďovala se již v bedřichovském hotelu »U koruny«.

Zde čekali turisty již horalé se saněmi, rohačkami, jež do Petrovy boudy taženy byly koněm, dolů pak řízeny zručným horalem. Teprve o 12. hodině polední nastal odjezd z Bedřichova. Údolím Labe až k Dívčím Lávkám, podél toku Labe Bílého a pak lesem poblíže Červené strouhy, místy vesměs zimními půvaby bohatými, zvolna vinula se dlouhá řada potahů.

Zvučné hlaholení četných zvonků, hlasitý hovor téměř 50 horalů, Čechů i Němců, kteří na výpravě provázeli koně a měli na starosti rohačky, i hlučné projevy udivení jednotlivých turistů přerušovaly hluboký klid zasněžené přírody krkonošské.

Sníh téměř bez přestávky sypal se se zachmuřených oblak chvílemi tak vydatně, že rozhled i po nejbližším okolí stával se nemožným. Množství sněhu v horách tím více překvapovalo, čím větší byly pochybnosti turistů o tom, bude-li výprava na saních z Jilemnice do hor vůbec možnou.

Proto také krásný vzhled čerstvě zasněžených osad, stromů a lesů, horských plání a příbytků horalů velkými návějemi ovroubených, docházely všeobecné pozornosti a obdivu. Každý turista pečlivě jsa zaobalen v teplých kožešinách, pohodlně seděl ve své rohačce, nepociťuje vůbec nepříjemných účinků netušené krkonošské zimy.

Otužilí horští koníci vytrvale překonávali obtíže příkrého stoupání a zejména tam, kde končí vysoký les a nastává otevřená pláň horského hřbetu, mrazivý vítr účinně působil na zrychlení pohybu nepřetržité řady zajímavé této turistické karavany. V samé blízkosti Petrovy boudy nacházející se zakrslý les i tohoto dne byl zjevem velice překvapujícím.

Místo zakrslých jehličnatých stromů turisté zřeli tu samé postavy zavátých trpaslíků v nejrůznějších malebných skupeních a podobách. Prostory mezi nimi vesměs vyplňovaly veliké návěje bělostného sypkého sněhu, jenž vichrem nakupen klidně tu spočíval, zatím co v nejbližším sousedství míst těchto ohromné kotouče sněhového prachu udržovány byly ve vířivým pohybu kolem Petrovy boudy.

O 2. hodině odpoledne dlela již společnost turistů v útulných restauračních místnostech tohoto předního krkonošského hotelu, kdež při dobrém společném obědu setrvali až do půl 4. hodiny odpoledne. Na to usedli výletníci jednotlivě do připravených rohaček. Jízda na nich toho dne nebyla sice příliš rychlá, za to však zcela klidná, tichá, příjemná.

V několika minutách dleli již turisté u Dívčích Lávek, kdež horalé připřáhli k saním zase koně. Po zrychlené jízdě již krátce po 4. hodině odpoledne dleli zase v hotelu »U koruny«, o zimní pouti navzájem zažité své dojmy přátelsky si zdílejíce. Výpravy do Petrovy boudy účastni byli též skisté, členové českého krkonošského spolku »Ski« v Jilemnici a také pražský »Ski-klub« měl tu svého horlivého zástupce.

Až do 7 hodin večer prodlela společnost v Bedřichově a po 10. hodině večer přijela do Jilemnice. S výsledkem výpravy byl každý plnou měrou uspokojen, což projevováno hlavně tím, že i značné zmoknutí, jímž zpáteční jízda trvale byla znepříjemňována, každý snášel zcela klidně a za neutuchající veselé nálady.

Turisté jilemničtí, povzbuzeni zdarem této výpravy, shodli se, aby v nejbližší době podniknut byl nový společný zimní výlet do Krkonoš.