O tykání.
Snad bude zdáti se přílišným mentorstvím, zmíníme-li se též o tomto zvyku nyní dosti rozšířeném.
Začasté lidé povah různých, nestejného smýšlení a nerovného stáří uzavřou ve veselé společnosti bez rozmyslu a úvahy jen v okamžité náladě svazek přátelský, vrcholící ve vzájemném tykání.
Někdy je to úkon zcela bezvýznamný, jenž se druhý den zapomíná, jindy ale může se nám státi velmi nepříjemným. Radíme tu k opatrnosti. Jinak je ve spolcích, kde ustálený zvyk toho vyžaduje, aby druh druhu tykal, a kde tykání je významné svou srdečností a výrazem opravdového přátelství.
Dámám tykati je povážlivé.
Důvěrné slůvko »ty« zavazuje nás k volnějším stykům a bývá tu za těžko srovnati pojem úcty a zdvořilosti s tím často sladkým, častěji snad ještě potom nepohodlným slovíčkem »ty«.
Nesvádějme tudíž milovanou dívku k tykání, mohlo by se nám přihoditi, že bychom prozradivše se neopatrně před nepovolanými, způsobili jí tím nemilé rozpaky a sobě pověst nezdvořilce.
témata článku:
Diskuze k článku „Tykat, nebo vykat? Proč je lepší, když zamilovaný muž své lásce vyká“