Učitelé v roce 1860: Jak si může chudý učitel přivydělat ke svému platu a co by naopak pro peníze dělat neměl?

O vedlejších zaměstknáních učitele.

Byly a jsou až posavaď školy, jichžto příjmy nepostačovaly k slušnému zaopatření učitele. Byly ale a jsou zase naproti tomu místa s takovými příjmy, že jimi může učitel slušně vycházeti. Takových míst za novějších dob čím dále tím více se rozmnožuje, a dá Bůh, že žaloba na špatné zaopatření vždy řidčeji se bude ozývati, až konečně umlkne.

Potřeba tedy nutí a okolnosti příznivé dovoluji učiteli, aby se kromě školního vyučování ještě něčím jiným zaměstknával. V žádném pádu ale nesmí učitel k vedlejšímu zaměstknání tak srdce nakloniti, aby toto bylo hlavním a vyučování jenom vedlejším účelem života jeho.

Zaměstknání, jež sobě učitel vedle svého povolání vyvoluje, nesmí býti

1. taková, která by na sobě měla ráz nějaké živnosti, n. př. řemesla a obchod;

2. taková, kteráby učitele zhanobiti, jej u mládeže a obce snížiti a v nepřiměřenou společnost uvésti mohla, n. p. šumaření, karban, družbovství a t. p.;

3. taková, která by jej mohla v strannictví v obci zaplésti, n. p. představenství a konšelství, pokoutní písařství a t. p.;

4. taková, kteráby jej v domění uvésti mohla, jakoby jen se honil po vyražení, jako myslivectví. Taková zaměstknání nesrovnávají se s povoláním a klidnou vážností stavu učitelského, zavdávají příčinu k velikému pohoršení, a učitelům málokdy štěstí a spokojenost, ale zhusta svár, různice a mrzutosti přinášívají.

Slušná pro učitele zaměstknání by naproti tomu byla: štěpařství, včelařství, chování bourců, zahradnictví, květinářství a rolnictví; dále ještě zhotovování všelijakých učidel, n. p. zeměkoulí, mlunostrojů, rostlinářů a t. p., a konečně vychovávání mladíků ku stavu učitelskému.

Štěpařství, zahradnictví a květinářství srovnávají se zcela s povoláním učitelským; neboť co jest učitel jiného, nežli moudrý zahradník? Škola nežli štěpnička? a mládež outlí štípkové, kteří opatrování, zalívání, ochranu a kleštění potřebují? Jak mnohých příležitostí podává takové zaměstknání k rozličnému napomínání, připodobňování a poučování přírodo- a rostlinovědeckému?

Co tu má učitel nadějí? jakých rozmanitých přání ? jakých nevinných radostí při uskutečnění Žádostí naplňují srdce jeho, tak že outlocitý, skromný člověk, jakým vždy má učitel býti, nemůže jináč než spřáteliti se se zaměstknáním tímto?

Jak ojaří duch a sílí se tělo jeho, když po klopotné práci školní možné mu vejiti do štěpničky neb květničky své, a ve vzduchu zdravém u prostřed štipků bujně se zelenajících aneb květin rozkošně květoucích a libou vůni vydávajících několik hodin denně se zaměstknávati?

Jak osladiti sobě může pěstováním květin mnohý učitel, jejž osud zahnal do méně lidnatých krajin, jejichž obyvatelé vzdáleni jsouce od živnějších měst a od lomozu světa, v tiché klidnosti den ku dni jednotvárně žijí, dny života svého, a byt by to jen bylo několik květin za okny.

Jak přívětivě usmívá se na příchozího dům školní, třeba dřevěný, jestli kolem jest ohražený plůtkem samorostlým, za kterým pod okny rozkládá se malinká třebas ale oupravně zřízená květnička aneb štěpnička, dokonce jestli u prostřed květin několik stojí pilně šetřených oulů, z nichž bzučících včel pracovité hejno po kalíškách vesele poletuje?

Jakých radostí okouší zase učitel hleděním včel? Jak mohutně může učitel co štěpař, zahradník, včelař působiti jadnak na mravné vzdělání mládeže i odrostlých, a jinák i na blahobyt vlastní i na blahobyt obce. Ne jedna obec leží u prostřed háje ovocných stromů.

Z jara stkí se krajina v sněhobílém rouchu květu spanilého, a z tisícero hrdel rozléhá se zpěv ptactva rozmanitého; v letě lámou se větve pod tíží ourody své, a i na podzym dodávají stromoví žloutnoucím svým listím melancholický půvab celému okolí.

A ptáš-li se, kdo byl tvůrcem té krásy, dostaneš za odpověď: Náš učitel.

A zase jindy před každými okny jest malá ač, ale oupravná zahrádka. Náves čistá, rovná, bez kaluží, stinnými lípami posázena. A kdo opět dodal občanům chuť k takovému okrášlování? Učitel zase. A jak to?

Naklonil srdce svých žáků příkladem svým a slovy upřímnými k takovému zaměstknání, a oni sbírali jádra a pecky, sázeli je na uspořádané záhonky, pěstovali a štěpovali štípky, a když povyrostli oni i stromečky, sázeli mladíci štipky na stráně, pastviště, občiny a návsi, a potomci budou se ještě radovat a klidit z práce předků, a blahořečiti budou ještě vnukové tomu, kdo tvůrcem byl vší té krásy.

A kdyby každý hoch na památku prvního svého přijímání jeden štěp, a každá dívka jeden keř růžový byli sadili, brzo-li by to v obcích nevyhlíželo tak, jak to bylo vylíčeno. To samé platí o rolnictví. Arci že nemá se státi učitel rolníkem, a býti raději na poli za pluhem, nežli ve škole s knihou v ruce, ale rovněž tak škodně to působí, jestli učitel rolnictví pra nic nerozumí, a k tomu snad ještě opovržlivě na rolníka pohlíží.

Na mnohých místech bývá učiteli ku zlepšení stavu jeho vykázáno pole neb louka. Tu ukaž učitel, ne že jest jen rolníkem z kněh, nýbrž že umí pole své též rozumně spořádati a užívati. Nic tak mocně neúčinkuje na občana, jako příklad. Z počátku se občanu líbí pořádek a ušlechtilé všeho zřízení, pak se přesvědčuje o užitečnosti, a ejhle smysl jeho pro krásu, pořádek a prospěch jest otevřený, a on nápodobí rád, co od jiného s prospěchem činiti vidí.

Nuže tedy učitelové, chopte se jmenovaných zaměstknání, a kromě všech radostí mnohý pramen lepšího sebe zaopatření ve světě sobě zaopatříte, aniž zanedbáte povinnosti povolání svého aneb ztratíte na vážnosti u občanů.

Co týká se vychováváni mladíků ku stavu učitelskému, musí každý uznati, že by takové zaměstknání velmi bylo záslužné. Arci že dle novějšího zřízení ku vstoupení do præparandního kursu požaduje se ukončený rok šestnáctý a s dobrým prospěchem odbyté dvě třídy realních škol aneb nižší gymnasium.

Jak mnoho ale mladíků ukončuje před zákonitým časem toto své přípravné vzděláni, a mnohý učitel by sobě velikých zásluh získal, kdyby takové mladíky pod dohlídkou místního duchovního ku stavu učitelskému připravoval.

Jsouť však ale jiná ještě zaměstknání, která více méně jsou s učitelským ouřadem spojena. Ta jsou: varhanictví a kostelnictví. Učitel co varhaník může vésti a v úplné harmonii udržovati společný zpěv kostelní, a takto důstojnou hrou svou přenesmírně přispívati ku zvelebení služeb Božích a pozdvižení srdcí zbožných v chrámu Páně shromážděných občanů.