Úřad prezidenta T. G. Masaryka: Jeho plat, pravomoci nebo řešení vážné nemoci v úřadě

President republiky.

V čele republiky naší stojí president. Je volen Národním shromážděním, které ke společné schůzi svolává předseda vlády a to nejdéle čtrnáct dní před koncem volebního období presidentova.

Volba se koná veřejnou schůzí, kterou řídí (jako každou společnou) předseda poslanecké sněmovny a v níž je vyloučena jakákoliv rozprava. Hlasuje se lístky a pro jednání samo platí jednací řád poslanecké sněmovny (s určitými výjimkami).

K platnosti volby je třeba přítomnosti nadpoloviční většiny úhrnného počtu členů Národního shromáždění. Zvolen jest, kdo dosáhl tří pětinové většiny přítomných hlasů. Nedosáhne-li se tohoto výsledku, hlasuje se po druhé. Byla-li i druhá volba bez výsledku, koná se volba užší mezi dvěma kandidáty, kteří dosáhli největšího počtu hlasů. Kdo dostane hlasů více, je zvolen; při rovnosti hlasů se rozhodne losem, který z kandidátů přijde do užší volby, po případě kdo je zvolen.

Volen může býti každý státní občan republiky, je-li volitelný do poslanecké sněmovny a jestliže dosáhl 35 let. Volební období trvá sedm let a počítá se ode dne, kdy president učinil slib na ústavu; zemře-li president anebo jestliže se vzdá (= abdikace), vykoná se volba na dalších sedm let (nikoli tedy jenom do konce zbývajícího období).

Nikdo nemůže býti zvolen více než dvakrát po sobě s výjimkou presidenta prvního. President zůstává v úřadě, dokud nebyl zvolen nový. Nemůže-li vykonávati úřadu pro nemoc nebo zaneprázdnění, přísluší výkon jeho funkcí vládě.

Je-li president churav nebo zaneprázdněn déle šesti měsícův, Národní shromáždění zvolí náměstka jeho, jehož úřad se všemi právy potrvá do té doby, než pomine překážka. President nemůže býti zároveň členem parlamentu. Hlavním sídlem jeho — tedy nikoli jediným — je Pražský hrad.

Pravomoc (prerogativa) jeho záleží v tom, že:

a) zastupuje stát na venek, sjednává a podpisuje mezinárodní smlouvy (ratifikace);

b) přijímá a pověřuje vyslance (právo výsostné = reservátní);

c) prohlašuje válečný stav, vypovídá válku a vyjednává mír, ale toliko za souhlasu Národního shromáždění;

d) svolává, odročuje a rozpouští Národní shromáždění;

e) vrací s připomínkami usnesené zákony (právo veta) a podpisuje je (sankce);

f) podává ústně nebo písemně zprávu (t. zv. poselství) Národnímu shromáždění o stavu republiky a doporučuje mu k úvaze opatření, která pokládá za nutná a účelná;

g) jmenuje, propouští ministry a stanoví počet jejich4);

h) jmenuje vyšší státní úředníky (od VI. do I. třídy hodnostní), soudce, vysokoškolské profesory a důstojníky od VI. třídy;

i) uděluje dary a pense z milosti;

j) uděluje milost (amnestii) odsouzenému, zastavuje rozhodnutím svým zavedené trestní řízení (abolice) a může prominouti zákonité následky soudního odsouzení (restituce);

k) je vrchním velitelem veškeré branné moci a uděluje vojenská vyznamenání;

l) má právo býti přítomen ministerské radě a předsedati jí, vyžádati si od vlády a jednotlivých ministrů zprávy o činnosti jejich.

President skládá slib před Národním shromážděním, slibuje „na svou čest a svědomí, že bude dbáti blaha republiky a lidu a šetřiti zákonů“. Za výkon úřadu svého není vůbec odpověden, z projevů jeho, souvisejících s úřadem, odpovídá vláda, která proto spolupodpisuje (kontrasignace) aspoň jedním ministrem, jehož se věc týče, všechna akta státní.

President může býti stíhán jen pro velezradu a to tak, že poslanecká sněmovna se usnese o obžalobě, senát presidenta odsoudí. Trestem může býti pouze ztráta úřadu presidentského a způsobilosti k němu.

Příjem presidentův (t. zv. civilní lišta panovníkův) činí ročně milion korun. (Císař rakouský měl ročně 22,600.000 K.) Přímé službě jeho slouží kancelář presidentova (v čele s kancléřem a ceremoniářem neboli obřadníkem), kam třeba posílati žádosti o slyšení (= audience); zvláštní oddělení jest věnováno vojenským záležitostem (kancelář vojenská).