Úspěšné pokusy o létání letadlem v rekordních výškách, které ale skončily tragédií

Montgomery-ho létadlo při vzletu.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Létadlo ve výši 1200 m.

J. J. Montgomery, professor na Santa Clara College (čti: kolidž) v Kalifornii, konal na podzim velezajímavé pokusy s létadlem, obsazeným jedním mužem. Zvláště zajímavým pak je, že se řečené pokusy prováděly ve značné výši.

Aby nabyl v této záležitosti správných informací, obrátil se francouzský časopis »La Nature« na svého spolupracovníka, učence R. H. Bella, professora na témž ústavě.

Professor Bell sdělil, že vynálezce nového létadla, professor Montgomery, byl jeho společníkem již při velmi zajímavých pokusech s bezdrátovou telegrafií vlastní soustavy.

Pokusy s létadlem prý se konaly nedaleko Santa Clara na území vesnice St. Leonards, a on sám prý byl jim přítomen. Jinak nebyly pokusy ty z počátku veřejné; kromě prof. Bella bylo jim náhodou přítomno jen několik venkovanů.

Montgomery-ho létadlo na zemi.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Professor Montgomery však neřídil svůj přístroj sám, nýbrž zkušený vzduchoplavec, velmi obratný to člověk v tělesných cvičeních. Jeť zajisté potřebí veliké odvahy, duchapřítomnosti, jakož i naprosté bezzávratnosti, aby se člověk posadil do sedla dosti úzkého, vyhrazeného vzduchoplavci.

Při jednom z předběžných pokusů byl přístroj vynesen balonem až do výše 800 m, kdež vzduchoplavec přeřízl lano, kterým byl přístroj k balonu připoután, a sestupoval zvolna a klidně, řídě přístroj různými směry, po větru, proti němu, klesaje a opět stoupaje, jako vznášející se pták.

Nejpozoruhodnější výstup byl vykonán velmi slavnostním způsobem a před velmi četným obecenstvem na oslavu výročí založení učiliště. Od severu vál mírný větřík a počasí bylo překrásné. Přístroj měl býti vynesen balonem; na spodku tohoto bylo upevněno lano a na něm létadlo. Když bylo vše připraveno, vsedl vzduchoplavec do sedla tak, že mu nohy po stranách visely. Na dané znamení byl balon puštěn a vznesl se do výše, unášeje s sebou létadlo, které se poněkud kolébalo a otáčelo.

Silhouetta muže se znenáhla zmenšovala, a bylo viděti, jak vzduchoplavec provádí některá akrobatická cvičení. Když byl balon vystoupil do výše asi 1200 m, přeřízl vzduchoplavec spojovací lano a oddělil se od balonu. Přístroj klesl náhle asi o 30 m a zastavil se ve vzduchu. Obojí příčná křídla, zhotovená z tenkých pásků, plnila náležitě svůj zdržovací úkol, tak že se klesání dělo jenom velmi zvolna.

Vzduchoplavec ukazoval, že je dokonale pánem svého přístroje, neboť prováděl s ním rozmanité obraty, opisoval kruhy, stoupal, pohyboval se ku předu i na zad. Všichni, kdož byli divadlu tomu přítomni, měli dojem, že se létadlo vznáší podobně jako sup. Vzduchoplavec snesl se konečně k zemi zcela lehce a klidně bez nej menšího poškození. Výstup se udál o 11 h. 13 min., sestup o 11 h. 32 min., přesně v čas, který byl vzduchoplavci professorem Montgomerym předem udán.

Přístroj Montgomeryho sestává v podstatě z lehkého rámu, zhotoveného ze dřeva hickory (druh to amerického ořechu), jež se vyznačuje velikou pevností a pružností; jednotlivé části rámu jsou vzájemně vyztuženy ve všech směrech klavírními strunami. Rám má dva páry příčných křídel; celková délka každé dvojice měří mezi špičkami 7'2 m. Křídla jsou potažena jakýmsi druhem muselínu. Celkový povrch jejich jest 16’65 m2. Dvojice křídel mají tvar parabolický a jsou opatřena klouby, jimiž se připojují k rámu. Vzadu je na rámu pohyblivě upevněno kormidlo. Váha celého přístroje, který unese člověka o váze 70 kg, je toliko 19 kg.

Montgomery, který se zabývá již od r. 1884 studiem létadel, dospěl loni k popsané konstrukci, již nazval »Santa Clara«. Každá dvojice křídel tvoří jaksi křídlo jediné, poněvadž je souvislou plochou parabolickou, avšak křídla se mohou nezávisle pohybovati, aby se dosáhlo rozmanitých účinků. Způsob, jímž jsou s rámem skloubena, poskytuje jim možnost, aby se nakláněla na jednu nebo druhou stranu na způsob vahadla, poddávajíce se buď tlaku větru, nebo řídíce se vůlí vzduchoplavcovou.

Pohyb křídel jest omezen kovovými dráty. Každá změna polohy ocasu, kormidla, mění tlak vzduchu na křídla, a tyto změny tlaku působí pak na pohyb přístroje, tak že buď vystupuje nebo klesá na vzduchových proudech.

Připomínáme ještě, že se přístroj při opětovaných pokusech dobře osvědčoval. Bohužel však jsou nehody nebo i neštěstí u přístrojů tohoto druhu vždycky možné.

Poslední výstup tohoto přístroje skončil také na neštěstí strašným pádem vzduchoplavcovým.

Professor Bell uvádí jako příčinu katastrofy neopatrnost vzduchoplavcovu, který podnikl vzlet přes to, že byl včas upozorněn, že je přístroj poněkud poškozen. Patrně prý nepřikládal tomu valné důležitosti.