Už naše prababičky věděly, že nakupovat levné zboží se nevyplatí

Nač spekulují výrobci náhražek.

Na nic jiného, nežli na lehkomyslnost hospodyň. I ta nejopatrnější koupí novou náhražku aspoň jednou, aby ji zkusila. Ale výrobci úplně postačí, když jednou koupí náhražku milion hospodyň, některému i méně.

Na př.: Hlinková náhražka mýdla stojí výrobce 2—3 h za kus, který prodá obchodníku na př. za 12 h a ten prodává spotřebitelům po 20 hal.

Prodá-li se v 1000 obchodech po pěti tuctech — a to je přece neobyčejně snadné, činí to 60.000 kusů, na penězích 12.000 K; výr. cena je 1200 K, výdělek výrobce 6000 K, výdělek obchodníků 5000 K.

Výrobce prodá obchodníkům zpravidla více a nestará se o to, co si počnou se zbožím, které jim zůstane na krku, neboť pro zítřek má uchystanou zas už jinou náhražku, na které za několik týdnů vydělá zase svých 6000 nebo více K.

Ovšem maloobchodník, aby se zboží zbavil, vřele je doporučuje jako velmi dobré a najde se lehkověrných kupců dost a dost, kteří jeho ujišťování věří. To zas podněcuje výrobce náhražek k novým pokusům a k novým útokům na kapsy spotřebitelů.

Můžete býti jisti, že mezi 100 náhražkami vyskytne se sotva 1 až 2% takových, které by vskutku něco za vydaný peníz jen přibližně způsobilého poskytovaly.

Ovšem se tu hospodyně dává často mýlit. Koupí na př. náhražku kávy a jeden hlas jde mezi hospodyněmi, že je velmi dobrá.

Proč? Protože chytrý výrobce bezcenné náhražce dodal vzhledu, vůně a chuti trochou cukru, vanilkového extraktu a p. a tak oklamal čich a chuť.

Stále se volá na spotřebitele: chraňte se, stůjte na stráži, seznamujte úřady s těmi nešvary; co by měl ještě spotřebitel, který stráví celý svůj den na frontě před krámy ještě dělat a kolik by si tu přidělal pochůzek na soudy, potravní stanice a také výloh, místo co by se potravní stanice a soudy z vlastního podnětu měly o to starat.