Velikonoční kraslice - jejich historie, výroba a náboženský význam

Kraslice.

Šlehání, mrskání živým, t. j. ne uschlým prutem v době velikonoční jest považovali za úkon, kterým byla uctívána nová zmlazená síla jarní přírody. S mrskutem (na Přerovsku šmigrust) souvisí úzce rozdávání vajec krášlených — kraslic — barevných i bílých.

Slovo kraslice je zapsáno v nejstarších slovnících českých, můžeme tedy zvyky vížící se na kraslice a pomlázku, jež již ve 14. století byly v národě všeobecně známy, považovali za vzniklé dávno před tím, neboť slovo kraslice je doloženo již z dob pohanských a bývaly zhotovovány tradičně s dovedností opravdu nevšední.

Kraslice české mívají nanesenu jedinou barvu a ornament volen jednoduchý, moravská libují si v barvě černé, žluté, červené a bílé se žlutou při motivech velmi bohatých. Původní barva kraslic českých je nepochybně červená. Možná, že v té červeni kryje se symbol zářivého slunce, zrovna jako v pestře zbarveném vejci moravském dal by se čisti symbol probouzející se přírody, okrášlené směsicí květů.

Výzdoby geometrické a rostlinné jsou starší, tedy i původnější než figurální výzdoba kraslic; ozdoby geometrické dokazuií své prvenství shodou s ozdobami na výrobcích hliněných, výšivkách, nábytku, nářadí a j. Mezi mnohými vzorečky malování viděti nejčastěji srdíčko, ptáčka, kytku, věneček a hvězdu. V Čechách to byl ornament jednoduchý, nejčastěji hvězdice.

Výzdoby rozloženy byly po oblé ploše vaječné se skutečným vkusem Co do techniky, byla v Čechách běžná velikonoční vajíčka škrábaná. Vajíčko bylo cele obarveno, obyčejně červeně a ornament byl docílen odškrabáním nanesené barvy, takže byl bílý. Nyní se děje škrabání namnoze též na vejcích lakovaných šablonovitě a tím ustupuje ornament prostonárodní všednímu rostlinnému bez toho pojetí, jaké charakterisuje naše výšivky.

Někde bývala kraslice barvena voskem, postupem připomínajícím batyku. Byl-li barvený roztok červený, byla půda kraslice červená, ornament, když vosk byl zahřátím smyt, zůstal bílý. Někdy tímto způsobem bylo kombinováno i barev více. Moravské, slovácké kraslice bývají červené nebo fialové a je na nich narýsován voskem, zřídka lučavkou rázovitý ornament, bud žlutý nebo bílý, připomínající motivy zdejších prací vyšívaných starších.

Karafiát, zvonek, jablíčko, borovička jsou zvláště význačný. Kolem Polešovic se kraslice velice dovedně škrábou tupým křivákem, čímž vzniká ornament méně rázovitý, ale přece zajímavý. Místy se kraslice leptaly. Vajíčko celé obarvili, potom pokryli místa, která měla zůstali barevná voskem a vejce ponořili do zelené šťávy, která nekrytou barvu vyleptala. Jinak namáčeli ornament barev voskem. Ornament pak byl nejen barevný, ale i plastický — kraslice toho rázu však nebyla zvláště pěkná.

Pomlázka byla dávána aspoň milému pěkně upravená. Na Volyňsku v Čechách byla dávána na talíři, na němž byly čtyry velké a na nich čtyry menší hnětýnky, mezi něž teprve vloženy 4 kraslice; křížem na vrch byly položeny 4 kruty, t. j. drobné šišky, které byly obtočeny pestrobarevnými šňůrkami a spojeny vždy dvě a dvě červenou pentličkou. Na Chodsku dávalo děvče šohajovi pomlázku v šátku, který mu zůstal.

Tomuto v lidu zakořeněnému zvyku mrskání a užívání vajec snažilo se křesťanství dáti svůj smysl a vneslo do lidu legendy o původu pomlázky rázu jistě umělého. Běžnou legendou je tato: Když P. Ježíš chodil se sv. Petrem, přišli k selce, která právě neměla chleba. Sháněla, čím by je uctila a napekla jim vajec, z nichž skořápky pohodila u krbu. Když poutníci odešli a selka chtěla skořápky vynésti, shledala, že se proměnily ve zlato. Na paměť svaté návštěvy, hostila pak o jejím výročí, velikon. pondělí, hosty vejci. A proto prý dosud rozdávají v pondělí velikonoční malovaná vajíčka.

V lidových zvycích objevují se často vejce, skrývající nový život, protože jsou symbolem tvůrčí plodivé síly, původu všeho života. Ale kromě toho mají vejce i vlastnost očisťující a ochrannou — a tu nelze zapomínali, že s velikonocemi pravděpodobně splynula i stará slavnost, uctívání předkův, jarní zádušnice, kterou měli i Slované severní.

O sbírání kraslic učinila první pokus Morava, vlivem známého pracovníka v ohledu národopisném, vikaře P. Ignáta Wurma, již v letech 80. Výsledkem této práce je bohatá sbírka kraslic, majetek to Vlasteneckého musejního spolku v Olomouci.