Veselá historka z návštěvy císaře Františka Josefa v Praze aneb hlavně to nepoplést

Anekdota z návštěvy cis. Františka Josefa v Praze.

Jednou, před lety, navštívil císař František Josef I. Prahu. Měl navštíviti různá místa a stručně tam promluviti.

Ale nejvyšší hofmistr znal dobře jak inteligenci, tak znalost češtiny Františka Josefa, a tak mu z opatrnosti napsal na papírek, kde má co mluvit.

Prohlídka byla přesně určena a to tak, že číslem 1. měla být prohlídka nové kanalisace, číslem 2. návštěva týnského kostela atd. a císař měl příslušné poznámky, jež měl na oněch místech promluviti, také očíslovány.

Nešťastnou náhodou se stalo, že nejvyšší hofmistr se roznemohl a nejel s císařem na prohlídku Prahy. Zastupoval jej mladý dvořan, který česky znal ještě méně než František Josef I., totiž nic. A ten dvořan také spletl pořad vyjížděk a císař na místě ke kanalisaci jel nejprve do týnského kostela.

Tam jej oslovil česky pražský starosta a císař dělal, jakoby rozuměl jeho řeči. Když viděl, že starosta umlkl a uctivě čeká, pochopil, že je nyní na něm, aby promluvil.

Podíval se tedy na papírek k číslu 1. a hlasitě přečetl: »Ano, vélmi posóruhodny. Any to tady nesmrdí.« To byla slova, která měl pronésti na skutečném čísle 1, totiž v kanalisaci. Starosta a přítomní kněží a hodnostáři koukali jako zkoprnělí, ale z respektu před tvorem z boží milosti uctivě mlčeli.

Pak se jelo do kanalisace. Císař si prohlédl, co mu ukazovali, vyslechl řeč vrchního inženýra, pak se koukl na papírek a přečetl: »Mý pánové! Jaká sbošná nalata se mne tu smocňuje!« To měl totiž říci v týnském kostele. Páni koukali zase jako blázni, ale tentokráte v nich loyálnost trochu povolila a někteří z nich (ale jenom někteří) dovolili si pousmáti se.

Císař, zpozorovav dobrou náladu přítomných, zaextemporoval si a mimo program řekl blahosklonně: »Mne téši, mý Čéši.« A odevzdal staviteli kanalisace papežský řád, který byl určen pro faráře od Panny Marie týnské...