Veselé i dojemné historky ze života Wolfganga Amadea Mozarta

Malý Wolfgang Amadeus Mozart se svým otcem Leopoldem a sestrou Marie Anne.
Autor: Louis Carmontelle (1777)
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.

Wolfgang Amadeus Mozart

Haydn a Mozart byli jednou pozváni k hostině.

— „Vsadím se o šest láhví šampaňského,“ pravil Haydn k Mozartovi, „že nedovedete složití variaci, kterou bych nedovedl ihned z listu zahřátí.“ Mozart přijal sázku a napsal na papír několik not, které Haydenovi odevzdal.

Na to vstane Haydn a jda k pianu, praví, že musí míti Mozart mnoho peněz nazbyt, když se takto sází. Hraje několik taktů zastaví se a praví: „Jak mohu uprostřed piana na klávesu uhodit, když současně ruce, každá na jiném konci piana jsou zaměstnány?“

Mozart přisedl k piana s úsměvem a pravil: „To vám překáží?“ a jakmile ve hře k osudnému místu přišel, uhodil na klavesu uprostřed piana — nosem. Všickni přítomní dali se do smíchu, neb Mozart měl nos špičatý, Haydn pak tupý, tak že poslednímu ovšem ani takto hru provésti možno nebylo.

❋

V jisté společnosti hudebníků připíjelo se na zdraví. Jeden z přítomných povstal a pravil: „Ať žije Mozart!“ — „Ticho,“ okřikoval ho druhý, „pijte raději na vlastní zdraví, Mozart bude déle žít, nežli my!“

❋

Krátce před prvním provozováním „Don Juana“ v Praze pravil Mozart ku svým přátelům: „Já bych se cítil nadmíru nešťastným, kdyby se má opera „Don Juan“ při jediném provozování všeobecné zalíbila.“

❋

Mozart, tento nejslavnější komponista, jehož posud nikdo nepředčil, čítal sedm roků, když představen byl císařovně Marii Teresii a jejímu choti. Mozart ve své dětské naivnosti ihned skočil císařovné na klín a co nejsrdečněji ji zulíbal. Císařovna nepokládala mu to za zlé a odměnila ho skvostným novým šatem.

Když rok na to představen byl v Paříži sličné markýzce Pompadourové, chtěl i tuto zlíbat, ona však se mu bránila. To dopálilo malého Mozarta tak, že hněvivě zvolal: „Co ona je zač, co, že mi nechce dát pusu? Vždyť mně loni přec sama jedna paní císařová líbala!“

❋

K Mozartovi přišel kdysi asi 20letý mladík, žádaje ho, by ho obeznámil s naukou o kontrapunktu. „K tomu jste ještě příliš mlád,“ odvětil mu Mozart. „Kterak to?“ tázal se mladík Mozarta; „vždyť vy jste již ve svém devátém roce psal opery.“ „To jest něco zcela jiného,“ pravil Mozart, „já jsem se nikoho neptal, jak se to dělá.“

❋

Jednou zamiloval se Mozart do zpěvačky, která zpívala nejslavnější partie. Byl ale odmítnut, a přednost dána jinému. Mozart žárlil jako Othello a pomýšlel na pomstu, na strašnou pomstu. Tato msta záležela ve dvou ariích, jež komponoval a všemi možnými krásami hudby obohatil, zároveň ale tak přispůsobil, že při zpěvu zpěvačce dělaly hrozně veliké obtíže.

Tyto arie připraveny byly pro krásnou tu ukrutnici, kteráž jeho láskou povrhla. On ji téměř stvořil co zpěvačku, on povznesl ji zároveň s sebou na křídlech umění do závratné výše slávy, nyní chtěl ji nechat padnout, chtěl, aby ji jeho melodie zničily. Ona měla poznati, že jím vše, bez něho ale ničím není.

Avšak Mozart se přepočítal. Na místě fiaska dodělala se zpěvačka největších triumfů. Teprv těmito melodiemi stala se umělkyní první třídy. Nade všecku pochybnost byl i šlechetný Mozart neočekávaným výsledkem překvapen a hluboce dojat, odpustil a resignoval.

❋

Mozart miloval horoucně ženské. Na svých uměleckých cestách navštívil také Mohuč, kdež každý jako na boha na něho se těšil. Knížecí kapelník ihned uspořádal hudební zábavu, buď aby slyšel z úst Mozartových úsudek o svých skladbách, buď aby slyšel hru Mozartovu co nejpohodlněji.

Mozartova přítomnost zvýšila jeho energii. Vládl tak mistrně taktovkou, dirigoval s takým zápalem, že produkce skončila nad očekávání skvěle. K nemalému svému žalu však viděl, že Mozart, namísto aby jeho skladbám naslouchal, bavil se s děvčaty co nejsrdečněji a brzo tu, brzo zase onu objímal.

Když hudba umlkla a kapelník u svého pultu zaražen a smuten státi zůstal, přiblížil se k němu Mozart a chválil jeho skladbu a přednes. „Nemohu se domnívati, že by vaše chvála náležela mně,“ pravil zdrcený kapelník, „neboť vaši pozornost poutaly krásnější předměty.“

„I vždyť já slyšel všecko,“ odpověděl mladý Mozart, sedl k pianu a hrál veskrz celou skladbu kapelníkovu, proplítaje ji svými fantastickými nápady tak, že vše zůstalo jako ohromené. Když skončil, stiskl kapelníkovi, jemuž slzy do očí vstoupily, přátelsky pravici a odešel.

❋

Hru na kulečníku miloval Mozart velmi náruživé. Jednou měl hráti u přítomnosti kurfiřta v Mohuči. Kurfiřt už dávno seděl v sále, obklopen svými dvořany, avšak Mozart nepřicházel. Hofmistři potili se úzkostí, neboř věděli, že se knížecí hromy svezou na jejich záda. Po dlouhé době nalezli ho u kulečníku v hospodě a pobízeli, jak jen bylo lze, aby šel s nimi.

„Přátelé, jen jednu partii mne ještě nechte dohrát!“ opakoval stále Mozart, když se vším úsilím poslové naléhali. Když podle svého gusta se hry nabažil, šel, sedl nedaleko knížete k pianu a hřál tak krásně, že ve chvíli unesl veškeré posluchače.

Kurfiřt ale nemohl ve své citlivosti potentátské tak lehko spolknout pilulku Mozartovy nonchalance a poslal mu za hru na piano pouze 80 dukátů. Mozart daroval polovičku poslovi od cesty a druhou polovičku věnoval na veselou pitku v kruhu svých přátel.

❋

Jistý starý poctivý ladič naladil Mozartovi piano. „Milý starče,“ pravil Mozart, „čím jsem vám za vaše namáhání povinen? Zítra odcestuji.“ Starý ladič, jenž byl vždy v rozpacích, chtěl-li s někým mluviti, koktal: „Vaše Výsosti, pane kapelníku — byl jsem zde několikráte, prosím tedy — za tolar.“

„Tolar chcete? Za takový peníz by neměl tak hodný muž ani jednou ke mně přijití.“ Na to vtiskl Mozart několik tolarů ladiči ve dlaň. „Vaše Výsosti!“ zvolal starý muž všecek polekán. „S Bohem, milý příteli, s Bohem!“ zvolal Mozart a odešel rychle do druhého pokoje.“