Budoucnost
Společnost národů, která měla připravovati půdu pro federaci Evropských spojených států, se při prvním větším konfliktu úplně rozpadla.
Byla to instituce bez praktické ceny, která sloužila jen k uklidnění veřejného mínění a některým státům za pláštík, pod kterým pilně zbrojily. Na schůzích měli plná ústa míru, doma však plné ruce práce se zbrojením.
Dluhy vzniklé za války 1914-18 a dávné napětí americko-japonské přivodily válku mezi Spojenými státy severoamerickými na jedné a spojenci Anglií, Japonskem, Francií a Italií na druhé straně. Tato válka nepřivodila žádných změn v Evropě. Skončila velkou porážkou Spojených států amerických na moři a zaplacením mnohamiliardové náhrady spojencům. Touto porážkou byla zaražena americká rozpínavost a zlato se opět přestěhovalo do Evropy.
Jedním ze světodějných momentů byla evropská válka v roce 1956-1958. Byla to dvouletá strašná, vyčerpávající srážka evropských států, která byla ovocem nespokojenosti a nervosity zavládnuvší v Evropě po světové válce v letech 1914-18.
Na jedné straně stály v evropské válce Malá dohoda, Polsko, Francie, Belgie a Italie, na druhé straně Německo, Rusko, Maďarsko, Bulharsko, Rakousko, Řecko a Turecko. Anglie, Amerika, Španělsko, Švýcary a Portugalsko se války nezúčastnily. V italských a francouzských, koloniích v Africe bylo Německem a Tureckem zároveň zosnováno velké povstání, takže značná část vojsk obou států byla vázána v Africe.
Skoro všechny válčící země byly přímo vandalsky zpustošeny. Válka se odehrávala hlavně ve vzduchu a s letadel všeho druhu byla nemilosrdně šířena zhouba jak třaskavinami, tak otravnými plyny. Ani vojsko netrpělo tolik v této válce, jako civilní obyvatelstvo, kterého byly zničeny desetitisíce hlavně v městech.
Konečně se obyvatelstvo rázně vzepřelo a učinilo dalšímu válčení konec. Jednání o mír zúčastnila se i Anglie, která nepřipustila velkých teritoriálních změn. Poněvadž vítězem v této válce bylo Německo se svými spojenci, dostalo se mu náhrady tím, že obdrželo zpět část Slezska a část kolonií v Africe od Italie a Francie. Rusko dostalo Východní Halič, Podkarpatskou Rus a Dobrudžu. Jinak se v Evropě ničeho nezměnilo, jen bída byla veliká a všeobecná. Československo ztrátou Podk. Rusi nikterak neutrpělo, neboť se zbavilo země, na kterou po leta nemálo doplácelo.
Ohromné břemeno dluhů a všeobecná bída způsobily v roce 1959 bolševický převrat v evropských státech, vyjímaje Anglie. Bolševici v poválečných zmatcích uchvátili všude vládu do svých rukou a zaváděli diktaturu po způsobu Ruska. Poněvadž však v západních zemích nešli s nimi sedláci a střední vrstvy, docházelo po celý rok ke krvavým občanským srážkám, až konečně v roce 1960 vypukla v Evropě všeobecná protirevoluce proti bolševikům.
Anglie a Amerika, které pociťovaly krutě ztrátu evropského obchodu, přidaly se k povstalcům, zničily všechna evropská loďstva a zaplavily všechny země letadly. Za půl roku byli bolševici ve všech zemích, nevyjímaje ani Rusko, zdoláni a dosazeny nové demokratické republikánské vlády.
Ve všech státech odňato lidem, o nichž se vědělo, že jsou bolševiky, volební právo na patnáct roků a byli drženi tak zkrátka, že šmahem přestupovali do jiných stran. Po dvaceti letech se Evropa i Československo značně zotavila a po bolševismu nebylo ani stopy.
témata článku:
Diskuze k článku „Vize budoucnosti z roku 1930: Německo a Rusko jako spojenci ve válce a definitivní porážka bolševiků“