Všeho moc škodí aneb dokonalá hospodyňka podle našich prababiček

Příprava oběda.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Hospodyňské ctnosti.

Kdo by jich neznal a jich si necenil, oněch krásných vlastností žen, jež činí domov pravým rájem a život radostnou cestou k dokonalému štěstí manželskému, jež ozařuje život dětí a probouzí v nich dojemné vzpomínky na matku ještě u vysokém stáří.

Jsou to domáckost, jednoduchost a spořivost. V pravý čas a s pravou mírou prováděné jsou tyto ctnosti požehnáním, ale příliš mnoho ctností stává se i kletbou rodiny.

Mnohé manželství, jež šťastně počalo, stalo se některou z těchto ctností lhostejným, ano nešťastným, mnohá domácnost tak neútulná, že z ní muž utíká, mnoho přátelství se zkalilo a z mnohoslibných dětí stali se nešťastní a nepotřební lidé.

Nahlédneme-li blíže na »domácnost« tak mnohé ženy, která s vrchole své dokonalosti na nás pohlíží, poznáme, že takto být domáckým není žádné štěstí.

Taková paní jest od rána do večera zaměstnána, ano až do noci. Ona drhne, pere, vaří, spravuje, šije, prach utírá, ovoce zaváří, krátce a dobře, ona se v domácnosti rozplývá. Její domácnost září čistotou, její kuchyň je výstava čistoty, její skříně perlami pořádku, z jejích podlah se může jíst a její dřevník a půda jsou krátce vzorny.

A manžel a děti takové paní?

Muž má ovšem vždy bezvadné prádlo, nemusí nikdy naříkat na nepřišitý knoflíček neb nespravenou patu v punčoše, děti jsou pečlivě oděny, vždy v pořádku, — ale — žena nemá nikdy času s mužem slovo promluvit a on také nemůže s ní o ničem mluvit, co přesahuje úzký obzor její domácnosti.

Pro to nemá předně čas, za druhé porozumění. S posledním soustem v ústech pospíchá od snídaně, uklízí, čistí, smejčí. Každý okamžik je jí drahým, a co by jí muž vypravoval jen by ji zdržovalo a nic jí do toho není.

O svůj obchod ať se stará sám, politika jí nezajímá, jeho přátele nemůže vystát, protože muži vždy dělají něco zbytečného a pořádek v jejím bytě je důležitější než to, co se v jejím muži a vůbec ve světě děje.

Děti jsou trestány nejvíce, roztrhnou-li si oblek neb ušpiní-li ubrus. Obelhou-li matku, nejsou trestány pro lež, ale pro díru v šatě. Ona je jen žena domácí a nepostřehne, že není muži nic více než hospodyní a dětem rovněž tak. Ona jest dobrá, pravidelně až příliš dobrá, a kdyby se vybavila z této přílišné domáckosti, kdyby nebyla tak dokonale ctnostnou v tomto ohledu, byla by výbornou ženou a matkou.

Pak jsou ženy jednoduché. Samy o sobě tvrdí, že jsou jednoduché, a jsou na to hrdy. Opakují rády: »Já jsem žena jednoduchá« a skoro s pohrdáním hledí na ony, které nejsou.

Oblékají se vždy jen do šatů černých neb hnědých či šedých, nejjednodušších střihů a takových též klobouků. Její obydlí je také velmi jednoduché. Děti vede k jednoduchosti a obléká je také jednoduše. Co se duševní jednoduchosti týká, ta jest pravidelně velmi rozvinutá. Ona nikdy nic nečte mimo nějaké vypůjčené, ovšem jednoduché historie. Hudba a divadlo pro paní jednoduchou neexistuje, znalost literatury a podobné věci jsou s ohledem na její jednoduchost vyloučeny.

Tak vychovává dcery a syny. Ona neví, že tím je připravuje o vše nejlepší a nejkrásnější, co vůbec život poskytuje. Neboť hoši, v nichž matka nevypěstuje smysl pro krásno a pro něco vyššího, stávají se hrubými materialisty nebo lidmi netečnými, a dcery nemohou nikdy býti pravými družkami moderních mužů, kteří od nich očekávají manželské štěstí.

Taková jednoduchá paní nepozoruje, jak trapno je muži, že se tak hrozně liší od vkusně oblečených paní jeho přátel, a když každý hovor naráží na nezdolný val její jednoduchosti. Ale ona jest hrda u vědomí své jednoduchosti, ona je přesvědčena, že dosáhla ideálu žen — býti jednoduchou.

I zde pomohlo by trochu zpytování sama sebe a trochu pozorování jiných žen, aby se z ní stala žena méně jednoduchá, ale snesitelnější.

Rovněž tak nesnesitelnou ctností jest přílišná spořivost. Příliš spořivé paní ztrpčují život sobě i rodině. Nad každou malou výlohou naříkají, každá větší je připravuje na týdny o dobrý rozmar. Ony obracejí každý haléř dvacetkrát a každé šaty ještě jednou.

Nejnevinnější požitek nenáviděli, stojí-li korunu. Ony s obavou hledí na zdravý hlad svých dětí a do srdce se jim zadírá výloha za každý doutník mužův. Ony se chvějí, přijdou-li hosté, aby jim nemusily nic dát a raději si nechají všechny zuby vypadat, než by na jich zachránění daly 20 korun zubnímu lékaři. Ony kupují nejhorší máslo a vejce zapáchající, jen když jsou laciné. Ony zkazí každou radost všem, kupujíce věci, ať hračky či věci užitečné, jakosti nejhorší, a jen v domácnosti příliš spořivých paní naleznou se fotografické aparáty, jimiž se nic udělat nemůže a kukátka, jimiž se nic nevidí.

Domácnost příliš spořivých paní je smutná, a přece je povinností ženy činit ji radostnou a šťastnou.

Nic nekrášlí sice ženy, než domáckost, jednoduchost a spořivost, ale není nic nebezpečnějšího, než je-li žena příliš domácí, příliš jednoduchá a příliš spořivá.