Soucitná duše.
Pan Střízek měl dluh, který nezaplatil, protože neměl. Věřitel ho žaloval a soud povolil exekuci.
Exekutor přišel do bytu páně Střízkova a bystrým okem jal se pátrati po věcech, které by po zákonu mohl sfendovati.
Prohledával a zpřevracel všechno, ale nenašel nic takového, ačkoli se namáhal tím celé dvě hodiny.
Paní Střízková přihlížela s účastí k tomuto počínání exekutorovu. Potom zavolala svou pětiletou dcerušku a něco jí pošeptala do ucha. Ta odkvapila a za chvíli se vrátila, nesouc něco zabaleného v papíru.
»Pro co jsi ji to poslala?« ptá se utrápený pan Střízek své ženy.
»Ale poslala jsem ji k sousedce vypůjčit se 50 haléřů, aby přinesla za ně od uzenáře šunku pro toho ubohého člověka,« řekla šeptem žena, ukazujíc na exekutora.
»Tak dlouho se tu namáhá, ale bude to všecko marné. Nenajde nic. Za takovou marnou námahu zasluhuje přece nějaké občerstvení.«
témata článku:
Diskuze k článku „Vtipkování našich předků na téma exekuce majetku“