Dámy
Muž, maje velmi zlou ženu, spával častěji v osamělém pokoji. Jednou mu bylo, jako by nějaký duch u jeho postele stál, i zhrozil se a konečně, dodav si kuráže, pravil: „Kdo jsi? Jsi-li anděl, tedy mi neublížíš, jsi-li ďábel, doufám, že mně také nic neuděláš, neboť jsme švakři, an jsem si vzal tvou sestru.“
* * *
Co řekne mladá dáma krásnému muži, když se jí neobdivuje?
Řekne mu: „Hlupáku!“
* * *
Židovský ďábel v Alžírsku.
Tomáš Champbell napsal ve zprávě o svém pobytu v Alžíru následující historku o židech tamnějších. Zemře-li mužské takové individuum, tedy čeká ďábel u domu smutku, aby se zmocnil mrtvoly na cestě ku hřbitovu.
Poněvadž rabínové tuto na celé cestě provázejí, tedy je následuje chytrý ďábel z povzdálí a čeká na příležitost, až by se mohl mrtvoly zmocniti, neb do hrobu vklouznouti.
Proto rozhodí rabín, jenž stojí nad hrobem, zlaťáky, co možná daleko od sebe. Ďábel, tak domnívají se židé, jest s dostatek lakotným a běží raději za zlaťáky, nežli aby se dále o žida staral. Mezitím zakopají rychle mrtvolu.
Podivné při tom jest, že rozhazování peněz při ženském pohřbu odpadá; jsouť v Alžíru toho mínění, že ďábel jest sám sebou příliš zaměstnán, než aby si pověsil ještě ženu na krk.
* * *
Rozdíl mezi dámou a hodinami. V jisté společnosti bavili se luštěním různých hádanek a rébusů. Jedna mladá koketka tázala se svého velice galantního společníka, zda-li by jí nemohl říci, jaký rozdíl jest mezi mladou, sličnou dámou a mezi hodinami.
„Nic snažšího, drahá slečno,“ odvětil dvorně společník, „hodiny upozorňují na čas, kdežto mladá, sličná dáma, jako vy, spůsobujete, že se na čas úplně zapomíná.“
* * *
Ďábelská rodina.
Ďábel měl kdysi tuze hloupý den, přišelť totiž na myšlénku, aby se oženil. Nalezl náhodou ženštinu, která se mu pro své drzé chování zalíbila a která mu namluvila, že jest pannou, ačkoliv měla mnoho milostných poměrů.
Nazývala se Impietas. Táž obdařila ďábla záhy 7 dcerami. Dorůstající děvčata nemohla to ale brzy u ohnivé matky vydržeti a šla jedna po druhé do světa.
— Arrogantia (domýšlivost), nejstarší, provdala se za šlechtice.
— Avaritia (lakomství), druhá, vzala si žida, utekla však později s křesťanským kupcem.
— Falsitas (faleš), třetí, provdala se za advokáta.
— Invidia (závist), následující, vzala si řemeslníka.
— Hypocrisis (pochlebenství), pátá, dostala se ku dvoru.
— Superbia (zpupnost), šestá, stala se vychovatelkou.
— Sacortatio (smilstvo), sedmá, běhá posud svobodná po světě.
* * *
Že nevíš, proč se dává dámám za svobodna pravá strana?
Abych nevěděl! Z etikety!
To to! Aby nám pro všecky možné případy nepřirostly k srdci.
témata článku:
Diskuze k článku „Vtipy z roku 1888 na téma ženy a manželství“