Vtipy z roku 1920 o lásce a životě, které vás rozesmějí i dnes

Manželé.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Věrné milování.

„Jak žijí spolu novomanželé, vaši sousedé?”
„Jako slavíci — jen opačně. U slavíků tluče sameček a samička mlčí, a u novomanželů tluče samička, a sameček ani hubu neotevře.”

Pilný žáček.

„Proč pláčeš,” ptá se matka synáčka.
„Protože náš ubohý učitel, který byl tak dlouho nemocen —”
„Co — co se mu stalo?”
„Nic, uzdravil se!”

Paní Drbná u lékaře.

„Co říkáte mému jazyku, pane doktore?” „Že potřebuje odpočinku.”

Požehnaný věk.

„Moje babička zemřela v 96 letech.”
„To nic není! Mému pradědovi šlo na stotřetí rok, když zesnul.
„Oh, to všechno není ještě nic. Ale v naší rodině je několik členů, kteří vůbec ještě nezemřeli.”

V době rozvodů.

„Teď se dělají kratší svatební cesty, nežli dříve.”
„Ano, ale častěji.”

Dámy mají přednost.

Vůdce v horách: „Tak teď, prosím, pozor, panstvo! Na tomto místě si už mnozí turisté, zlomili vaz.”
Manžel (k ženě): „Drahoušku, jdi pěkně napřed.”

Theorie a prakse.

Otrhanec: „Stále se praví: „svět chce býti šizen!” Nyní když jsem obrátil theorii v praksi, za to mne zavřeli na šest měsíců do arestu.”

Nenechá si ubližovat.

„Slečno, vy nejste věrna svému principů!”
„Pane, za první jsem docela věrná, a za druhé se nejmenuje Princip, nýbrž Max.”

Praktikus.

Římský konsul Aemilius Paulus dal se rozvésti se svou ženou. Jeho přátelé jemu to vytýkali, řkouce: „Proč jsi to učinil, vždyť je žena tvoje krásná, moudrá, a darovala ti spanilé dítky?”
Načež Aemilius Paulus odvětil: „Není-liž moje obuv nová, krásná a dobře zhotovená? A přece mne tlačí!”

Pomůcka paměti.

„Líbila se vám, slečno, ta anekdota o oslu, kterou jsem vám před několika dny vyprávěl?”
„Velice; vždy, když vidím osla, tak si vzpomenu na vás.”

Vhodná příležitost.

„Co je s tebou, že jsi tak smutný!”
„Něco hrozného, příteli; ztrácím pamět! Jsem jist, že zítra si nevzpomenu na nic, co jsem učinil dnes!”

Dobrý účinek.

Lakomec, velice bohatý, vejde náhodou do kostela a slyší kázání o lidumilnosti. Vyšed z kostela, zvolá: „Jak krásně mluvil ten člověk. Ták mě pohnul, že mám tisíc chutí jít žebrat!”

Opatrná manželka.

Novomanžel: „A ještě na něco tě, ženuško, zvláště upozorňují. Už mnoho neštěstí se stalo při cídění rukavic benzinem —”
„Buď bez starosti: já rukavice nečistím vůbec. Když jsou ušpiněné, tak je zahodím a koupím si jiné.”