Výchova dětí: Jak se mají děti chovat k nemocným lidem?

Změny stavu, churavosti, nemoci.

Osoby stížené nehodou mají každému býti posvátny; a poněvadž ovšem zasluhuji větších ohledů, proto slušnost a způsobnosť, ať nedím láska křesťanská a velikomyslnosť, kterážto poslední dvojice do mravouky náleží, hlavně k nim zachovávati mají svá pravidla.

Přemnozí lidé zajisté stávají se mnohem citlivějšími vůči opomíjeni pozornosti k nim, když tíži je nehoda, než když těší se plnému zdraví a štěstí.

Kdyby některého vašeho známého, kdyby zvláště některého přítele vašeho potkala nějaká pohroma, místo abyste se opustili té podlosti a nelidskosti, že byste se ho stranili, zdvojnásobte k němu svou pozornost a uhlazenost; nepřipomínejte mu jeho nehodu oním prázdným potěšováním, které skoro vždy bývá na obtiž; dbejte toho, abyste neurazili jeho samolibost, tvrdošíjně zdráhajíce se přijímati podporu, kterou by vám nadále chtěl udíleti, ježto schudlá zámožnost i v tísni ráda setrvává při panských navyklostech.

Můžete-li mu poskytnouti pomoci skutkem, nabídněte a poskytněte mu jí s onou uctivostí a oním jemnocitem který teprve dodává jí ceny. Všeliké tvářeni se, jako byste mu chtěli prokazovati milost, bylo by tu nemístné a mysli povýšené stalo by se méně snesitelným nežli ztráta bohatství. Nezapomeňte, že štěstí jest nestálé, že zítra může se od vás odvratiti, že zítra můžete se státi terčem jeho vrtochů a potřebovati laskavých služeb, kterých dnes očekává od vás jiný.

Povinnosti, jež máme ke člověčenstvu trpícímu a nešťastnému, jsou posvátny; a nikdo, kdo jest vznešenějšího smýšlení, nemá zapomínati jich a nedbati pozorností, kterými dobré vychování provází jich vykonávání.

Někdy bývá postaveni některých lidi na první pohled takové, že zdá se nám dovoleno zažertovati si z něho a prohoditi k nim nějaký nevinný vtip, který by jich nemohl uraziti; ale tu bývá příliš snadno se klamati a třeba počínati si s velikou opatrností, lépe však jest, nedovoliti si žertu neb smíchu, dovoluje-li si jej druhý; často mohlo by se nejlehčí dotknutí státi těžkou ranou, byt i ranou se nezdálo.

Mějte tedy laskavou a milosrdnou šetrnost ke každé churavosti a dbejte toho, aby vaší vinou nestávala se nápadnější při osobách, které jsou jí stiženy.

Jste-li na př. ve společnosti osoby stižené hluchotou, nesluší se, abyste jí hučeli do uší a postačí, abyste povýšili hlas a jednotlivá slova zřetelně pronášeli, byste se stali srozumitelnými, nejevíce při tom nikterak péče, kterou si s tím béřete, nestrhávajíce smích pro nedorozuměni, ku kterému vada nedoslýchavého snad zavdá podnět a obratně uvádějíce ho ku předmětu řeči, od něhož takto se uchýlil.

Vůči tomu, kdo raněn jest slepotou, buďte neméně pozornými a zejména nechť nepřijde vám nikdy na mysl vychvalovati dobrodiní světla před tím, kdo nemůže ho nikdy užiti; a je-li vám jednati s osobou krátkozrakou, neukazujte jí rozdílu mezi zrakem vaším a jejím; má-li tedy s vámi co prohlížeti, dejte jí to co možná blízko, ale bez nápadnosti, a neukazujte se mrzutými, netrpělivými, udivenými, nemůže-li nedostatečností svého ústroje odkryti nejdrobnější částky anebo jemnost práce a podobně.

Zde zajisté nebude třeba podotýkati, jakou surovostí, neslušnosti, nelidskostí bylo by tropiti si posměch z vad, jež příroda neb nemoci někdy zůstavují na těle lidském. Máte-li postavu štíhlou, dobré nohy, zdravé ruce, tím lépe pro vás; užívejte, jak se sluší, těchto dobrodiní, ale nehonoste se jimi před těmi, kteří mají tělo neforemné, kteří kulhají, kteří jsou jednorucí.

Řekneme též něco o povinnostech, jež ukládá slušnost k nemocným; jest tím nutnějším zachovávati tyto povinnosti, ježto osoba churavá citlivější jest vůči zapomenutí ohledů a opominutí pozornosti, jíž právem se naděje do toho, kdo ji navštíví neb jest ji společníkem. Když rozstůně se osoba vám známá, máte co možná nejdříve jiti poptat se, jak se jí vede, aby měla zřejmý důkaz, jak záleží vám na ní.

Běží-li o lehkou churavosť, postačí dvě neb tři návštěvy v přiměřených přestávkách; kdyby se však nemoc zhoršila, starostlivost vaše bude větší a pošlete často, třeba dvakráte denně, ptáti se, jak se churavému vede. Občas dáte se zeptati, byla-li by mu vaše návštěva mila nebo prospěšna; a vzkáže-li vám, že by vás rád viděl, neváhejte ni okamžik, aby nevzešla mu pochybnost, že nabídky vaše nebyly dosti upřímny a špatně tajily lhostejnost, která by mu byla bolestnou.

Návštěvy tohoto druhu, jež lze počítati k povinnostem, vyžadují veliké opatrnosti. Vstoupivše do pokoje člověka ležícího na lůžku bolestném, máte choditi a mluviti po tichu. Vzezření vaše, jakkoli jeviti musí výraz blahovolného vašeho smýšleni s nemocným, nesmí přece ukazovati tolik obavy, žeby domníval se býti ve velikém nebezpečenství. Dávno-li jste ho neviděli, nedejte znáti nenadálého a velikého překvapení, jež by ve vás způsobiti mohla změna jeho rysů v obličeji; umějte voliti a mírniti slova potěchy, jež za vhodné uznáte promluviti k němu, a zvláště mějte se na pozoru, abyste ho nezavazovali k nějaké odpovědi obtížné neb mrzuté!

Pak oslovte příbuzné neb osoby, které ho ošetřují, a všecka vaše rozmluva ať má za účel osvědčiti nemocnému horlivé vaše účastenství a naději v jeho uzdravení. Takovéto návštěvy mají ponejvíce býti krátké, ale mohou se prodloužiti, když nemocný, jsa potěšen vaší přítomností, určitě vysloví přání, abyste mu déle věnovali svou společnost.

Když počal již uzdravovati se, není takováto opatrnost již nezbytna a úkol váš se usnadní. Navštěvujíce pak jej, projevíte plné své potěšení, budete jemu i sobě blahopřáti k jeho polepšení, budete mluviti veseleji, rozmlouvati s ním o úmyslech jeho pro dobu, kdy znovu nabude úplného svého zdraví, při čemž poznamenáte, že doba ta již již se blíží, slovem učiníte vše, abyste posílili jeho naděje, při čemž bude s prospěchem zalichotiti někdy jeho libůstkám; bývá zajisté veselost mysli z nejvydatnějších prostředků k sesílení tělesného zdraví.

Veškery tyto podrobné starosti, které v jistých okolnostech arci stávají se nesnadnými, jsou nicméně nutny, aby zachován byl soulad společnosti. A dobře jest připomínati si vždycky, že je-li zdvořilost a slušnost prospěšna vůči tomu, kdo jest ve štěstí a těší se dobrému zdraví, stává se netoliko povinností zvedenosti, ale i lidskosti vůči tomu, kdo upadl v nehodu neb tomu, kdo trpí.