Výroba nejjemnějších drátů.
Už z pověstí staroklassických se dovídáme, že v dávném starověku uměli lidé některé kovy vytahovati v tenké nitky čili drát, ze kterého pak pletli části brnění a různé ozdobné věci a šperky.
Máme na důkaz toho v musejích jemné kusy drátů, které byly zhotoveny 800 let př. Kr. Již staří Egypťané a Indové hotovili drát bronzový, stříbrný a zlatý.
Všimnem-li si stupnice průřezu nynějších drátů, naleznem veškeré tloušťky až po 0,001 mm, kterou vykazují nejjemnější drátky platinové. Oproti těmto nejtenčím drátům se zdá sám lidský vlas hrubým, takže lze takové jemné drátky platinové přirovnat pouze k pavučinám.
Jelikož jsou skoro všechny kovy tažné, dají se všechny zpracovat na tenké dráty; hlavně se však na výrobu nej jemnějších druhů drátků užívá zlato, stříbro, měd a platina. Tyto kovy se postupně protahují otvory, které jsou mnohem jemnější než ucho nejtenčí jehly.
Zpočátku se protahují kovové hůlky tvaru hranolovitého otvory o menším průřezu než mají samy; hranolky se následkem toho stále ztenčují a prodlužují. Procedura tato se užívá způsobem souhlasným skorem u všech kovů.
Drát, jenž slouží na vyšívání a nazývá se v obchodě „zlatým drátem“, vyrábí se z pozlaceného stříbrného hranolku silného 45 mm a dlouhého 750 mm, který se pak vytáhne na délku 650 km, tedy skorem stotisícnásobnou.
Opětným protahováním vždy užšími otvory nabude drát konečně žádaného stupně jemnosti.
Bere-li se vyžíhané kujné železo za základ pro největší tažnost, má 14karatové zlato tažnost asi ¾, platina a stříbro asi ½; zato mají zlato a stříbro tu výhodu, že je při tažení nemusíme žíhat jako skorem veškeré kovy ostatní, které pak následkem opětovaného žíhání jeví náklonnost ke tvrdnutí.
V překvapujícím poměru je často množství nabytého drátu k jeho váze; podařiloť se vytáhnout tak tenký zlatý drát, že 30 g jeho vykazovalo délku 600 m. Podobné pavučinové druhy drátu se protahují nejdřív ocelovými deskami jemně vrtanými a potom jemnými póry drahokamů; malé průlinky lze vidět jen pomocí zvětšovacích skel.
Ve výrobě těchto nadmíru jemných tažných destiček z rubínů a safirů mají zvláštní zručnost belgičtí brusiči diamantů; vyrobený jimi a skorem neviditelný drát stříbrný a zlatý slouží obyčejně na ovíjení jemných nitek hedvábných pro vyšívání. Proto se takový drát, jakmile prošel posledním otvorem v drahokamu, zplošťuje zvláštními přístroji, aby se lépe hodil na ovíjení příze.
Ještě jemnější jsou však nitky platinové, jichž se užívá při hotovení hvězdářských a měřických přístrojů, a na určení jichž průměru nemáme dosud žádného dostatečně ostrého a citlivého měřicího přístroje.
témata článku:
Diskuze k článku „Výroba velmi tenkých drátů, umění známé už z dávnověku“