Vzpomínky Františka Křižíka na první pokusy vyrobit v Čechách Edisonovu žárovku

Výroba žárovek v Československu.

Rok poté, když Edison zhotovil první úspěšnou žárovku, dostala se žárovka do Prahy, byla však používána jen k účelům pokusným. Ale již r. 1884 byl učiněn pokus vyráběti žárovky v Praze.

Rozumí se, že to nebyl nikdo jiný než náš slavný průkopník elektrotechniky ing. dr. h. c. František Křižík. Tehdy pořádal Inženýrský spolek v budově techniky výstavu, Křižík ji osvětloval svými obloukovkami, ale současně zavedl na výstavě novinku nejnovější — vyráběl žárovky.

Ve snaze, abychom získali o této pamětihodně události autentické zprávy, navštívili jsme dra Křižíka, všeobecně váženého seniora naši elektrotechnické obce. Náš zpravodaj zastihl dra Křižíka v nejlepší náladě a plném zdraví. Dr. Křižík s nezbytným doutníkem v ústech byl právě zaměstnán pořádáním své veliké knihovny a svého archivu, jež obsahuji vzácné dokumenty o počátcích a vývoji elektrotechniky ve světě vůbec a v Čechách zvláště.

O své „produkci“ na inženýrské výstavě r. 1884 vyprávěl nám dr. Křižík: „Od dra Putuje profesora německé techniky, jenž tehdy studoval zjevu nastávající v Geislerových trubicích, naučil se dr. Křižík foukali sklo, skleněné baňky, vyčerpati z nich vzduch a naučil se i zotavovali do nich uhlíková vlákna.

Když přišly první zprávy o Edisonově žárovce, Křižík nelenil a zhotovil i uhlíkovou žárovku. Vlákno si zhotovil z obyčejné bavlněné nití, ovinul ji kolem uhlíkové tyčinky a v žáru dřevěného uhlí ji zuhelnil. Ale vlákno bylo nerovnoměrné a nedalo se elektrickým proudem roztaviti tak, aby pěkně svítilo.

Pořídil si proto prostou petrolejovou lázeň, ponořil do ní zuhelněné vlákno a připojil je na proudový okruh. Tímto způsobem docílil vyrovnáni vlákna, jež pak mělo ve všech částech stejný odpor. Nejnesnadnější bylo však vyčerpat ze žárovkové baňky v uspokojivé míře vzduch a současně zatavit do baňky vlákno. Křižík se však tomu přece naučil a na zmíněné jíž inženýrské výstavě vlastnoručně hotovil žárovky.

Zůstalo však při těchto pokusech, tovární výroba žárovek nemohla se v té době uskutečniti — nebylo lze získati u nás sklenáře, který by dovedl nejen vyfouknouti žárovkovou baňku, nýbrž i do vzduchoprázdně baňky zatavili uhlíkové vlákno. Ostatně bylo by to zasahováni do Edisonových patentů, což by byl vynálezce sotva připustil“.

Dr. Křižík promluvil při této příležitosti o Edisonovi, jehož si upřímně váží, i o jeho díle, a zdůraznil, že skvělé úspěchy Edisonovy mají svůj hlavní základ v Edisonově jedinečné pracovitosti a v jeho nezlomné houževnatosti, s jakou vždy řešil problém, který si určil.

K tovární výrobě žárovek došlo v našich zemích teprve po převratu; r. 1920 byly založeny v Praze dvě velké žárovkárny, poté žárovkárna v Přívoze, současně vznikly menši speciální žárovkárny a zřízena zastupitelství žárovkáren zahraničních.

Dnes jsme ve výrobě i v obchodě žárovkami na světové úrovni. Kolik žárovek spotřebuje se v Československu do roka, lze těžko určili; domníváme se však, že mnoho nechybíme, odhadneme-li tuto spotřebu na jeden milion kusů.