Vzpomínky Jana Evangelisty Purkyně na svého tatínka

Jan Evangelista Purkyně.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Vzpomínka na otce.

Vzpomínám si živě na otce.

Bylť vysoké postavy, hlavy lysé. Nosíval po domácku zelenou aksamitovou čepičku. K večeru píval pivo z korbelíku bíle a šedivě pruhovaného, jejž byl darem dostal od sladovnických chasníků, kteří mu přišli k vánočním svátkům vinšovat (blahopřát). Na víčku bylo vyřezáno sladovnické náčiní.

Jednoho večera ukazoval mi kapesní hodinky v želvovém pouzdru, kdež byla na zadní straně vymalována krásná paní v emailu. Otevřel strojek, ukazoval tyktáček a kolečka a pravil: „Až já umru, zdědíš tyto hodinky.“

Jak brzo měla ta smutná chvíle nadejít! Otec byl zdráv, jen že někdy pokašlával. Povídalo se, že si uškodil na zdraví, když za časů Josefa r. 1793 pro urovnání daní a zřízení katastru byl ustanoven za měřiče a při tom se prý notně nastudil.

O posledním dnu jeho života mám živou vzpomínku. Vyšel se mnou odpůldne, bylo to v neděli, na procházku za bažantnici podle břehu Oharky. V rozprávkách vrátili jsme se do zámku.

Matka byla téhož dne návštěvou na děkanství v Budyni. Otec byl s večera velmi nepokojný, cítil jakousi úzkost v prsou. Okolo desáté hodiny matka přijela a přinesla s sebou krásného ovoce — byloť to na podzim — což mne velmi těšilo.

Potom se šlo spat. Otec spával ve vedlejším pokoji. Bylo asi o dvanácté, když slyšeli jsme ho pokašlávati; potom volal slabým hlasem. Matka tam vběhla a já se za ní plížil.

Viděli jsme otce již zápasícího se smrtí . . . Vydechl naposledy.

Přišel panský lékař Čapek a uznal, že otec umřel následkem tajného vředu v plících. Já arci o té události žádného ponětí neměl. Matka padala z mdloby do mdloby, pan Čapek měl s ní dosti namáhání.

Tu jsem spatřil otcovy hodinky na stole, a že jsem slyšel, že otec umřel, vzpomněl jsem si, že mně je kdysi daroval za dědictví, až prý umře. Pročež jsem je zajal pravě, když tatínek umřel, budou moje. Okolo stojící slyšeli to s trpkým úsměchem. Tyto hodinky chovám dosaváde a přeji sobě, aby zůstaly rodinnou památkou mým nejpozdnějším potomkům.

Po smrti otcově byla matce vyměřena slušná pense s dostatečným deputátem, any účty po otci nalézaly se v nej lepším pořádku. Bylo jí dovoleno ještě čtvrt roku v zámku zůstávati, poté přestěhovali jsme se do města do nájmu.

poznámka redakce Bejvávalo.cz
V době úmrtí jeho tatínka bylo malému Janu Evangelistovi Purkyně šest let.