Zajímavé důkazy inteligence koček a psů

Ze života chytrých zvířat

Ze života chytrých zvířat vypravuje Henri Coupin v zajímavém článku v jedné francouzské vědecké revue, zabývající se schopností zvířat.

O kočkách vypravuje se, že tato zvířata se naučila otvírat dvéře tím způsobem, že vyskakují na dvéře a tisknou tlapkou kliku.

Arcibiskup Whatley měl kočku, která když chtěla místnost opustit, tahala za zvonek. Ponejprv zkusila zvonit jednou po půlnoci a vyburcovala zvoněním celý dům, takže mysleli, že jsou zloději v bytě. Později stalo se zvonění kočce zvykem.

V jedné anglické rodině měli ratlíka, který na rozkaz zvonil na služku. Jednoho dne byl učiněn zajímavý pokus. Byla do pokoje zavolána služka a v její přítomnosti poručil domácí pán psu, aby na služku zazvonil.

Chytrý pes podíval se tázavě na svého pána a na služku a neposlechl. Myslel si: “Proč mám zvonit na tu osobu, když je již zde?” Zazvonil však, jakmile služka odešla z pokoje.

Psi a kočky, chtějí-li být vpuštěni, tlukou do dveří a škrábou. Derrau de la Maile vypravuje o svém ratlíku, že týž požíval klepátko na dveřích, aby na sebe upozornil. Tohoto klepátka dosáhl skokem. Při jedné procházce psík se unavil a spěchal domů. Dvéře domu byly však zavřeny.

Marně snažil se, hlasitým štěkotem oznámit svou přítomnost. Náhodou šel však kolem pán, který použil klepátka, zaklepal a bylo mu otevřeno.

Ratlík použil této příležitosti, aby se vplížil do domu, ale nezapomněl, co viděl. Ještě téhož odpůldne opustil několikrát dům, a kdykoliv se vracel, skákal na dvéře a uváděl klepátko tlapkou do pohybu.

Ještě zajímavější jest případ chytrého kocoura, který popisuje spolupracovník anglického časopisu “Nature”.

Pán tohoto kocoura házel totiž kousky chleba každého dne v zimě na zahradu ptákům. Kocour spozoroval brzy, že tyto kousky chleba mají velkou přitažlivost pro vrabce a proto vždy, když byl chléb vyhozen, ukryl se ve křoví a odtud podnikal více méně šťastné výpady a útoky na ptáky. Jednoho dne byly kousky chleba vyhozeny teprve k večeru, v noci padal sníh a ráno byly drobty a kousky chleba zahrabány pod sněhem.

K největšímu svému úžasu spozoroval majitel kocoura, že tento odhazuje sníh z místa, kde chléb byl nadroben a vyhrabané kousky pěkně klade na povrch sněhu a odpližuje se do křoví. Během zimy měli domácí ještě často příležitost pozorovali počínání kocoura, jak pečlivě se staral o vyhrabání vnadidla pro vrabce.