Zajímavý původ a význam muslimských jmen

Jména mohamedánů.

Mohamedáni nemají vlastních rodových jmen: původ označuje se slůvkem ben. t. j. syn a jménem otcovým.

Jména mohamedánů dají se celkem rozdělit ve čtyři skupiny.

Do první náležejí jména proroků a patriarchů. Proto lze se setkat nejčastěji s těmito. Ibrahim (Abraham), Jussuf (Josef), Izzed (Isák), Musa (Mojžíš), Aisa (Ježíš). Harun (Aron), Soliman (Šalomoun). Ismail (Ismael) Mohamed, Hamed a Hamud jsou jména prorokova v nebi, na zemi a v pekle.

Druhými, často se vyskytujícími jmény jsou jména těch, kteří se zasloužili o rozšíření islamu, jako Osman, Ali, Omar a pod.

Třetí skupinu tvoří jména s »abd« (sluha) začínající, jako Abd-Allaf (sluha boží). Abd-el-Kader (sluha všemocného). Abd-el-Kerim (sluha velkomyslného).

Do čtvrté skupiny náležejí jména končící na »din« (náboženství), jako Sabah-ed-din (Saba-din, vzkřisitel víry). Meheedin (nástupce ve víře).

K jmenovaným skupinám patří pak ještě několik podružných. Za prvé složená jména jako Hadel-el-Abd a t. p., za druhé taková jména. která jsou přídavnými. Hassan (krásný), Hakem (mocný), Said (statný), Mustafa (bohem zvolený).

Aby se zamezily záměny mezí mnoha nositeli téhož jména, přidává se k nim všelicos: to však nemá nikterak karakter evropských rodových jmen, poněvadž syn dostává z pravidla jiné příjmení než otec.

Všecka tato příjmení, pokud nezačínají slabikou ben a ibu (svn) jsou znakem vlastnosti, jako: El Kebir (veliký), El Rekik (hubený). Jinak tedy zní obvykle turecké jméno: Harun ben Jussuf (to jest Harun syn Josefův).

Často se stává, že otec vzdává se svého jména a přijímá jméno synovo, nebo dceřino, Abu-Taleb (otec Talebův), Abu-Bekr (otec panny). Tak se jmenoval tchán Mohamedův, když byl dal prorokovi svou dceru za ženu. Jména žen jsou zpravidla odvozena z přídavných jako Saida (šťastná), Lobna (moudrá), Derifa (milá), Džemila (krásná), Lubu (perleťová), Sarah (květina) atd.