Zákaz češtiny na poště za časů Rakousko-Uherska. Jak ho Češi obcházeli?

Čeština u pošty před čtyřiceti lety.

Zajímavou vzpomínku o češtině u pošty před čtyřiceti lety uveřejňuje Čas: Málokdo z nynějších čtenářů ví, že čeština na c. k. poštách prokousávala se velmi pomalu do veřejnosti.

Nevím, kdy se stalo, co bylo dovoleno psát adresy na dopisy česky. Až někdy počátkem let 60. Důvod byl obvyklý — říše rakousko-uherská je mnohojazyčná a proto k opatření svých vlastních zájmů potřebuje němčiny, a kdyby se neužívalo na adresách dopisů němčiny, celý státní rakouský aparát někde uvázne.

A tehdy Schmerling a Herbst zrovna jako nyní Bachmann a Eppinger dokazovali státu, že musí trvat na svých zájmech a neustupovat češtině, když konečně čeština se dostala na adresy dopisů, jeden obor c. k. pošty zůstával jí pořád uzavřen.

Teprve koncem září 1866 rakouský obchodní ministr dovolil, že se smí česky také — telegrafovat.

Telegrafovat si v české řeči, by byl býval stát nahromadě, spíše nežli u Sadové. Ovšem neúspěch německého komanda u Sadové otřásl poněkud důvěrou, že němčina je mysteriosní síla a mysteriosní tmel, které udržují stát.

Když český sedlák dostal telegram od obchodníka z města, musil jít na faru nebo k židovi, aby mu jej přeložili do češtiny. Před rokem 1866 užívalo se tudíž všelijakých úkladů, aby se česky přece telegrafovalo.

Slyšel jsem vypravovat, že dr. Fanderlik jako zástupce »Sokola« brněnského telegrafoval k sokolské slavnosti do jiného města tímto volapükem: Nass im Kapital nim hoch um Mohr af an um (další znění nevím, až konečné slovo): nast ahr! = Našim kapitálním hochům Moravanům atd. Na zdar!

— V této řeči se telegrafovat smělo, česky ne.