Zákon, který zakázal dětské dudlíky

S dumlíkem nebo bez dumlíku?

Francouzské maminky se touto otázkou již zabývat nemusí. Jistě víte proč. A nevíte-li, tak tedy vám to povím.

Francouzská poslanecká sněmovna vyřkla nad dumlíky své »veto«: zakázala užívání dumlíku. Byla dána půlroční lhůta, aby se nemluvňata a jejich maminky mohly rozloučit s tímto konejšivým nástrojem. Ale po půl roce bude konec a běda, bude-li v nestřežené chvíli dopaden kojenec, cucající dumlík a nikoli vlastní své prsty.

Pochybujeme, že tento »velečin« francouzských pánů poslanců byl výsledkem moudrého uvážení. Takové zákazy jsou totiž velmi ošemetná věc.

Jen si vzpomeňme na americkou prohibici. Od té doby, co mají Američané zakázánu byť i jen jedinou kapku alkoholu, přišli mu teprve jak se patří na chuť a přese všechny zákazy — či vlastně pro ně — pijí jako o závod.

Bude-li mít nový francouzský zákon stejný úspěch, pak se ubožátka francouzští kojenci doslova ucucají.

Jistě že-není třeba bojovat proti dumlíkům tak drasticky. Vždyť my dospělí, všichni jak tu jsme, pochutnávali jsme si také kdysi na dumlících a přece - jací pašáci z nás vyrostli. Radost se na nás podívat! Snad francouzská sněmovna vydala zákaz šidítek jenom, tak říkajíc, pro své dobré jméno. Jakoby chtěla zdůraznit, že vše, co má vztah ke slovu »šiditi«, má v ní hrozného nepřítele. Či snad francouzská sněmovna vzala šidítka nemluvňatům, aby tím lépe mohla ošiditi dospělé? Nu, nechme toho raději...

Není pochyby o tom, že dumlíky, tato cigareta nejmenších, není věcí hygienicky bezzávadnou a jest na místě stále připomínati matkám, aby se snažily vychováti své děti bez dumlíků. Vždyť tu jde jen o zvyk! Nezvykne-li si dítě na tuto kratochvíli, obejde se snadno bez ní. To je u nás starších také tak: o čem nevíme, po tom netoužíme, viďte? Zdravé, dítě musí být hodné i bez dumlíku a nezdravé dítě dumlík nevyléčí.

Vám, maminky, které jste své děťátko na šidítko už zvykly, není už rady ani pomoci. Stálo by to mnoho nářku, to víte, dítě není o nic lepší než dospělý člověk a žádá to, na co je zvyklé a co mu chutná, velmi resolutně. Jen hleďte, aby dumlík byl vždy čistý, neolizujte ho, nedotýkejte | se ho špinavými prsty atd.

Ale všem ostatním upřímně radím: nedávejte dětem dumlíků, ani je raději nekupujte. Jakmile je už dumlík v domě, je pokušení veliké. Podívejte se, jak velmi těžko je udržet takové šidítko v čistotě. Děti mají obyčejně oblibu v tom, házeti dumlík na zem a každá maminka nemá vždy tolik času, aby jej opět a opět v převařené vodě umývala. A z nečistého šidítka dítě nejčastěji onemocní střevním a žaludečním katarem — a to je potom pláče!

A dále: děti, zvyklé na dumlík, obyčejně špatně pijí. Cucati dumlík je velmi snadná práce. Nedivte se potom, že dítě při kojení, kdy se od něho vyžaduje také trochu námahy, dělá oposici.

Tím se stává, že dítě nepořádně a nedostatečně pije, důsledkem toho je podvýživa, poznenáhlu se dostavuje vysýchání podkožního tuku, kůže se scvrká, dítě je bledé a hubené. To potom není pro maminku žádná radost a příčiny se hledají obyčejně všude jinde, nikoho nenapadne, že ta na pohled nevinná věc, dumlík, je všeho příčinou.

A proto, vy všecky, které máte svoje robátka tolikrády, nešiďte je šidítkem a vyvarujte je i sebe mnoha nepříjemností.