Zamilované dopisy s vyznáním lásky z časů dávno minulých

Zbožňovaná slečno!

Miluji Vás! Divno dosti, že takto začínám, avšak proč skrývati city, jimiž duše kypí? Od té chvíle, kdy jsem Vás poprvé spatřil, roznítila Jste v mém srdci plamen, který rozrušil klid můj, plamen sžírající vášně. A tuto vášeň mám v sobě utlumiti? — Ne, nemožno!

Ó, ví-li Vaše mladistvé něžné srdce, jakou moc má láska, poznáte, že to těžko, odtrhnouti mysl od duše zbožňované, jež úzce spojena jest s osudem naším. Nepřeji si jiného, než v lásce oddané spojití srdce své s Vaším, získati si vzácné Vaší přízně a jí oblažen plouti s Vámi v lodičce štěstí po vlnách rozbouřeného moře žití.

Nenechávejte mne déle ve stavu trapné nejistoty, neboť láska, jež rozbouřila nitro mé, jest nejčistší, nejvroucnější, jakou kdy pocítilo srdce lidské.

Nezamítejte duši věrnou, srdce oddané! S blahou nadějí hledím nedočkavě vstříc příznivé odpovědi Vaší.

Oddaný Váš ctitel Vladimír S.

Velectěná slečno!

Nechci pátrati po tom, zda nerozumíte nebo snad rozuměli nechcete zjevným znamením něžné úcty a tiché lásky, již Vám projevuji.

Odhodlávám se proto vyjeviti Vám listem tímto, co duše má pro Vás cítí a co rty mé nedovedou Vám říci. Od té doby, co poprvé mi popřáno bylo Vás uzříti, pozbyl jsem klidu duševního. Mysl má zabývá se jedině Vámi, a krásný obraz Váš obletuje duši mou.

Nemohu zapuditi smutek z duše své, nemohu utlumiti žár, jenž srdce sžírá, aniž ukojiti neznámou touhu, jež mne s Vámi alespoň duševně sbližuje. Nejen Vaše spanilost, skromnost a ušlechtilost mne okouzluje, ale poutají mne Vaše dobrota a laskavost, andělská čistota Vaší duše a neodolatelné kouzlo ženské něhy. A přece spoutala rty mé nesmělost, toliko pohledy mé mluvily k Vám.

Miluji Vás a budu věčně Vás milovati. Vědomí, že Vy mne milujete, převýšilo by všecku rozkoš mého života. Ó, rcete, zda smím doufati, neboť nikdo jiný nemůže Vás tak vroucně a oddaně milovali, nežli Váš upřímný ctitel

Radúz.

Drahá Viluško!

Bylo úmyslem mým často již povědíti Vám, co tíží srdce moje, vylíčiti Vám smutek duše, úzkost, jež mne svírá, nevidím-li Vás po delší dobu. Ale kdykoliv chtěl jsem Vás osloviti, nedostávalo se mi smělosti ani příhodných slov. Proto svěřuji listu tomu, co rty mé povědíti Vám nedovedou.

Netušíte, drahá Viluško, jaké city prochvívají duši mou? Miluji Vás! Láska má vytryskla z pramene čistého, z něžné úcty, již zbudil ve mně líbezný zjev Váš, milá a vábná povaha Vaše. Nedovedu si ani pomysliti život bez Vás. Jak smutný a pustý byl by život bez bytosti milované!

O rcete, drahá, smím-li doufati v lásku opětovanou, v lásku Vaši, jež by jako jitřenka vedla kroky mé cestou života. Rozhodněte o blahu mém, vyjevte mi, chcete-li býti mojí věrnou družkou. V nezměrné touze čekám drahý list Váš!

Nechť rozhodnutí Vaše přinese mi štěstí nebo zmar vytoužených nadějí, nepřestane vroucně Vás milovati

Váš Jiří.

Vroucně milovaná slečno!

Drahná doba uplynula od té chvíle, kdy mi popřáno bylo Vás poznati. Jak vzrušen jsem byl tenkráte líbezným zjevem Vaším, nevymizí nikdy z duše mé. Vzpomínka na ony chvíle rozkoše a blaha ztrávené po blízku Vás provázeti mne bude celým životem. Ač vzdálen, přece v duchu provázím každý krok Váš a kojím se nadějí sladkou, že ten blahý souzvuk duší najde cestu k srdci Vašemu.

Snad je to příznivým znamením pro lásku mou, že právě dnes, v den mých narozenin rozvlnila blahá vzpomínka na Vás tichým záchvěvem duši moji steskem stísněnou. Mysl má zalétá k Vám a srdce mé chýlí se k srdci Vašemu v prosbě vroucí, abyste osud Svůj spojila s osudem mým, a chováte-li dosud v něžné duši Své ony city, jež mne kdysi blahem naplňovaly, abyste mi podala drahou ručku Svou k pouti šťastné na cestu života.

Ó vyslyšte mne a učiňte nejšťastnějším! — Čas, než dojde mne odpověď Vaše, bude mi věčností. Mějte útrpnost s nedočkavostí mojí a oblažte svolující odpovědí Vašeho vroucně Vás milujícího

Jožku.

Duše moje!

Na perutích touhy zalétá duch můj k Tobě a vysněné blaho lásky opětované štěstím naplňuje nitro moje. List můj budiž Ti svědectvím, že stále na Tě vzpomínám. Kéž přiblíží se ta vytoužená chvíle, kdy Tě budu svojí nazývati.

Proč prodléváš, dívko drahá, a oddaluješ zbytečně šťastný ten okamžik? Snad bojíš se úsudku světa? To je bláhové; vždyť oba s čistým čelem předstoupiti můžeme s láskou svojí před svět celý. Chléb svůj získávám v míře dostatečné poctivou prací a pevná moje dlaň bude Ti statnou podporou v spokojeném životě. Vždyť i Tvoji rodičové znají moji přičinlivost a zvláště matka Tvoje mi přeje, vědouc, že chovati Tě budu jako drahý klenot.

Dovol mi již, abych předstoupil před rodiče Tvé a o Tvoji ruku se ucházel, a Bůh, jenž dobrým lidem přeje, bude nám záštitou a provodí život náš, v upřímné lásce zakotvený, štěstím rodinným a blahou spokojeností.

Sděl mi, dívko drahá, svolující Svou odpověď a šťastným učiníš Svého

Bohouše.

Předrahá slečno!

S radostí nevýslovnou těšil jsem se na ples, kde jsem věděl, že Vás uvidím. Jaké blaho prochvělo duší mou, když spatřil jsem Vás vstupovati tak krásnou a zářivou. A což teprvé, když obejmouti mohl jsem štíhlé tílko Vaše v tanci a stisknouti rozkošnou ručku Vaši.

Dlouho připravoval jsem se na ten okamžik, kdy Vám vyslovím vše, co v hloubi duše mé pro Vás skryto. A hle, okamžik ten nadešel a sladké kouzlo oči Vašich zbavilo mne řeči. Jak vyčítal jsem si později chabost tuto věda, že příznivý okamžik onen více se nevrátí.

Půvabný zjev Váš je stálou vidinou očí mých; domnívám se stále, že sladký dech Váš mne ovívá, a touha po Vás sžírá mé nitro. Nemohu déle snésti nejistoty svého osudu, jejž vkládám do líbezných ruček Vašich. Miluji Vás s takým zápalem mladistvé duše své, že nedovedu představiti si život bez Vás.

Vábný pohled Váš stal se mi kouzlem, jež upoutalo mysl mou a zabralo se mi do srdce. Ó zjevte mi, zbožňovaná, zdaž svitá mi paprsek naděje, zda mi popřáno bude získati si přízně Vaší, dobýti toho něžného a přece tak vzácného skvostu — srdce Vašeho a připoutati je na věky k upřímnému a věrnému srdci mému?

Blaho života mého závisí na odpovědi Vaší. Nechť drahou ručku Vaši vede blahý onen pocit lásky, jenž by k šťastnému žití spojil dvé duší. Touha má je nezměrná. Ó nenechte dlouho v nejistotě strádati Vám z vroucí duše oddaného

Jaroslava.

Předrahá Růženko!

Spatřil jsem Vás poprvé na plesu — a nemohu od té chvíle na Vás zapomenout. Kouzlo bytosti Vaší provází mne ve snu i bdění. Povzbuzen laskavou přívětivostí, jíž Jste mne obmyslila, dovoluji si obrátiti se k drahému srdci Vašemu s uctivým dotazem, je-li ještě svobodno.

Domnívám se, že nejsem Vám protivným, a živá povaha moje a veselost, jež i u Vás našla ohlasu, že nebude překážkou, abyste mi lásku Svou věnovala.

Úmysl můj je ryzí, zásady mé poctivé a poměry mé životní tak příznivé, že bytost drahá, která se mnou život sdíleti bude, osud svůj bezstarostně do rukou mých vložiti může. Ó buďte Vy, drahá, tou dobrou duší, buďte mojí věrnou družkou života, a mojí snahou bude, abych Vám připravil žití blažené.

Potěšte příznivou odpovědí Svojí Vám v upřímné lásce oddaného

Arnošta.

Spanilomyslná slečno!

Nechtěje býti dotěrným a snad i pohoršiti Vás, neosmělil jsem se dosud setkav se s Vámi osloviti Vás. Avšak přelíbezný, ba přímo okouzlující zjev Váš vábí mne stále, abych třeba nepozorován zahlédl Vás a pokochati se mohl spanilostí Vaší.

Roztomilost Vaše a vlídnost, s kterou Jste na uctivý pozdrav můj odvětiti ráčila, jsou mi povzbuzením, abych se přímo dopisem obrátil k Vaší ušlechtilé mysli s vroucí prosbou, abyste mi dovoliti ráčila čestné seznámení. Aby však úmysl můj nebyl ve zlé vykládán, vyjevte jej, smím-li o to prositi, váženým rodičům Svým, bez jejichž vědomí bych ku kroku tak vážnému se neodhodlal.

Prosím ale snažně o to, abyste ráčila mi též dobrotivě oznámiti, kdyby byla nějaká překážka úmyslu mému v cestě. Nesl bych to bolestně, a ač z duše nerad rozloučil bych se s krásným snem mého života, přece bych si nikdy neodpustil, aby v líbezné mysli Vaší vznikl proti osobě mé i nejmenší stín nemilosti.

Líbaje rozkošnou ručku Vaši, jsem tím nejoddanějším Vaším ctitelem.

Jaromír Květ.