Zapomenutá legenda o vzniku sněhu a lidové pranostiky o bílé zimě

Sněží...

Se zimou přicházívá sníh.

O původu sněhu vypravuje lid v některých krajinách takto: »Kdysi utekl prý žid z pekla s peřinou a přišel do nebe. Když přeskočil plot, který se táhne kolem rajské zahrady, spatní ho svatý Petr, chytil jej a roztrhl mu peřinu, ze které se chumelí a chumelí sníh.«

Jinde představují si sníh jako bílého koně v oblacích, jehož srst na zemi lítá. A ježto sníh přicházívá nejčastěji v měsíci listopadu, lid určil si jezdcem na bílém tom koni sv. Martina, jehož památka spadá v prvé dni listopadové. Dosavad se říká: »Sv. Martin přijede na bílém koni a zabílí celý svět.«

Český lid očekával od nepaměti sv. Martina na bílém koni a padal-li sníh v den památce jeho zasvěcený, říkal: »Svatý Martin přijel na bílém koni (na brůně). Nepřijde-li sníh dříve, jistě přijede Martin na brůně, jak pranostika potvrzuje.«

»Nepřijde-li sníh na vše svaté v noci, přijde na Martina s celou mocí.«

A jak v Krkonoších věří, má přijeli sv. Martin na brůně, má-li býti pravidelná zima. Zahajoval tudíž sv. Martin období zimní. Pranostika lidová dokládá:

»Přijde-li sv. Martin na bílém koni, metelice za metelicí se honí« — — Země pokrývá se bílým hávem, neboť »přišel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr.«

A cikán prý raději okuje Jiřímu koně zadarmo, než Martinu za peníze, což znamená, že milejší mu den sv. Jiří než den sv. Martina.

Dobře tudíž radí přísloví: »Na sv. Mariina drž se, synku, komína.«

Počasí a zjevy v den sv. Martina byly starým hospodářům pro příští zimu význačnými. Zejména soudili v ten den podle kobylky martinské husy na sníh a říkali: »Je-li kobylka martinské husy hnědá, bude prý málo sněhu, je-li však bílá, bude hodně sněhu.«

Někteří však právě opačně to odvozovali. A jinde: »Má-li husí kobylka na přední části bělavé skvrny, bude sněžit do vánoc, má-li však skvrny černé, bude do vánoc zima blátivá, od vánoc teprve sněžívá.« A opět jinde: »Je-li kobylka modrá, bude zima blátivá, pak-li bílá, bude mnoho sněhu.«

Někdy však přicházívá snili také dříve. I toužili mnohdy staří hospodáři věděti, jak brzy přijde sníh, jak mnoho ho napadne i jak dlouho potrvá. V Čechách o sv. Jakubě (25. července) hledívali na oblaka a bylo-li mnoho beránků, říkali, že bude mnoho sněhu v zimě.

Někde, když se v den sv. Jakuba bílé mraky na nebi objevovaly, říkal lid: »Sníh kvete pro blízkou zimu. A jinde: »Je-li na sv. Jakuba mnoho mračen, spousty sněhu toho roku napadnou; je-li celý den jasno, bude zima beze sněhu. Jinde doplňovali: »Je-li pěkně a slunce svítí, bude prý zima tuhá a málo sněhu.«

Pověra dí: »Roste-li v létě hodně hřibů nebo vůbec hub, bude prý v zimě hodně sněhu « V Krkonoších říkají: »Mnoho lišek (= hub) v létě, mnoho sněhu v zimě.« Když houby brzy růsti přestanou, nezůstane sníh ležeti dlouho; naproti tomu, rostou-li houby dlouho, bude dlouho sněživo.

Je-li v první týden srpna horko, bude v zimě mnoho sněhu a zůstane zima dlouho bílá. Je-li horko v srpnu za prvních téhodnů, bude dlouho bílo za zimních dnů.

»Srpen-li s počátku hřeje, zima se pak sněhem stkvěje.«

Často přicházívá sníh již na počátku podzimu; odtud přísloví: »Podzim na strakaté kobyle jezdí«; bývá hned sníh a hned bláto. Podá-li první sníh do bláta, bude nestálá zima. Pořekadlo dí: »První sníh v blátě, zima ve ztrátě.«

V říjnu dosti často již sněžívá a pověra dí: »Kolikátý den v říjnu první sníh nepadne. tolikráte prý bude za zimu sněžit,« nebo podle jiné verse: tolikráte na zimu rozmrzne. Padne-li první sníh na zelený list, bude jistě dlouho teplo. Podle pranostik »sněží-li brzy v říjnu, pak bude měkká zima« a padá-li list do bláta, bude nestálá zima. Jinde zase: »Padne-li na podzim sníh na list, padne na list na jaře.«

Pranostiky tomu chtějí, že na sv. Havlu nebo na sv. Lukáše již rádo sněžívá. Když křížový pavouk v říjnu se ukrývá a nevylézá, není daleko do sněhu. Když letí divoké husy na jih, bude za čtrnáct dní sníh. Krákají-li havrani časně zrána nebo slétne-li se v zimě hejno vran na poli, bude co nejdříve padat sníh. Odtud přísloví: »Vrány nesou sníh.«

Přiletí-li straka na strom, bude se chumelit. A jde-li Kateřina po sněhu, půjde s Barborou Mikuláš po blátě. Padají-li veliké vločky sněhové, nebude sníh dlouho ležet Sníh však na sv. Ondřeje (31./XI.) padlý, celých sto dní prý poleží. Místy věří, že padá-li na sv. Mikuláše (6./XII.) sníh, nebude po celý týden sněžit. Jinde říkají: Sněží-li na sv. Mikuláše, bude o vánocích bláto.

Bouřky v září zvěstují mnoho sněhu o vánocích. Podle jiné verse ukazují ne mnoho sněhu v únoru a březnu. Roste-li v létě mnoho žaludů, padne o vánocích sníh. Není-li o vánocích sněhu, ale mnoho bláta, přijdou sněhy teprve až o Veliké noci. Zelené vánoce, bílé velikonoce.

Jsou-li vánoce světlé, napadne ještě mnoho sněhu: »Vánoce v jeteli, letnice ve sněhu.« Jinak: »Vánoce v jeteli, velikonoce v chumeli.«