Pražské ženské pověry před sto lety.
• Od Štědrého večera schovávají si panny jablko. Druhý den ráno jdou před dům a jedí z něho. Od kterého stavu první mužský je, jehož uvidí, od toho stavu dostane se jim ženicha.
• Na jaře, když po prvé uhlídáš vlaštovičku, umyj si studenou vodou oči a nebudeš pak po celý rok na oči churav.
• Kdo dává z domu dříví nebo vodu, půjčí-li to někomu, dává štěstí z domu.
• Kdo ráno prvního potká žida, bude míti štěstí.
• Kdo na sobě něco zašívá, zašije si paměť.
• Které děvče často se poleje, dostane za muže opilce.
• Kdo má studené ruce, bude nešťastný v lásce.
• Milenec může udělati milence, že se za ním takřka bláznili musí, naškrabal-li od svého nehtu něco do piva a dá jí to potom vypít.
• Prší-li o svatbě, prší snoubencům štěstí.
• Dá-li někdo na stůl něčí punčochu, toho bude bolet noha.
• Pavouka nemáme zabíjet, neboť přináší peníze do domu.
• Na cestu je dobře dávati kulaté buchty, aby se cestující brzy vrátil.
• Které děvče vařečkou ujídá z hrnce jídla, vdá se do daleké krajiny.
• Zdá-li se někomu, že si obléká košili, brzy umře.
• Když se voda v novém hrnci ponejprv vaří, má se hodně křičet, neboť potom bude se voda v hrnci dříve vařit.
• Položí-li se chléb obráceně na stůl, nastane brzy v domě křik.
• V pondělí perou hospodyně, ve středu podruhyně a v sobotu každá svině.
• Který hoch má zvyk dávati si na hlavu ženský klobouk, ten se bude ženy bát.
• Dívka, která jde v adventě na každé roráte, vdá se v následujícím masopustě.
• Paničky pražské každý rok na podzim chodí po celý devítník od 24. října do 25. prosince, některé jen po celý advent, do kostela na Karlov s tím předsevzetím, aby Bůh na přímluvu Panny Marie dítky jejich laskavě požehnati a na světě od všeho zlého dobrotivě chrániti ráčil.
(Václav Řezníček, Naše zlatá matička.)
témata článku:
Diskuze k článku „Zapomenuté české pověry: co prozradí štědrovečerní jablko dívkám o manželství, co má společného láska se špínou za nehty nebo proč křičet při vaření vody?“