Zapomenutý trik na snadné hubnutí: vysoké hory nebo létání letadlem

Úbytek žaludeční šťávy ve větších výškách.

Při všech způsobech, jimiž se jeví nevolnost na výšinách jest jedna věc společná; je to více méně pociťovaná nechuť na jídlo.

Vzduchoplavci ji pociťují právě tak jako horolezci, ba často ještě prudčeji, ač jsou chráněni před nečasem. Není tedy možno přičítat tuto nesnáz ani zimě, ani únavě, která hlavně plyne ze ztráty kyslíku.

Dr. Raoul Bayeux pokračuje ve svých pokusích v observatoři na Mont Blanku hledal též původ tohoto úkazu.

Tak vyzkoumal, že výše má značný vliv na množství žaludeční šťávy a na její stupeň kyselosti.

Předmětem pokusů byl malý psík, který byl vynešen do laboratoře do výše 4360 m na ramenou nosiče a pak zase snešen tímže způsobem do Chamonix, aby byl podroben srovnávacím analysím, těmže, jako byly na něm vykonány na Mont Blanku.

Psík snesl zcela dobře celou cestu i veškeré pokusy záležející ve vyčerpání žaludečního obsahu a vypláchnutí žaludku, a dosud žije.

Výsledky pokusů jsou pak následující: Množství žaludeční šťávy v daném čase po stejném odpočinku se značně snižuje při pobytu ve vyšších polohách. Celková kyselost šťávy se za těchže podmínek jen málo zmenšila. Celková aktivita žaludeční šťávy se však velmi snížila.

Tím by se vysvětloval úbytek chuti na jídlo ve velkých výškách a také chtivost pro veškeré dráždivě nápoje schopné podněcovat žaludeční činnost, jakož i pro šťávu citronovou, ocet a koření.