Ze života čističe bot aneb těžký úděl synů miliardářů

Jak se stati milliardářem snadno a rychle.

V jedné pražské »vynikající« rodině měli hostem bohatého amerického Čecha.

Všichni ho ovšem zahrnovali spoustou otázek, nejvíce se ho však držela domácí dcerka, která ho již zřejmě unavovala svými dotazy. Dlouho nevěděl, jak by se jí sprostil, konečně se mu však k tomu naskytla příležitost.

»Je to pravda, že se v Americe i největší milliardáři ve svém mládí zabývali hrubou prací, jako je na příklad čistění bot?«

»Ano — to je pravda,« řekl Američan s vážnou tváří. »Sám jsem se o to pokusil, ale nešlo mi to dobře.«

»Ale jděte! To mně musíte vypravovat. Proč pak vám to nešlo?«

»Konkurence. Špinavá konkurence,« řekl Američan a odplivnul si. »Považte jen. Pořídil jsem si přenosný stánek s nápisem »Shoe shine« (Leštění bot.) a postavím se s ním na rohu ulice. Ale vše kolem mne chodí s botama jako zrcadlo.

Postavím se jinam — opět totéž. Všichni lidé měli obuv vyčistěnou. Jdu ještě dále, abych se přesvědčil, kde asi vězí moji konkurenti, ale marná námaha.

V tom jede kolem automobil a v něm sedí elegantní pán v cylindru. Jak mne spatřil — měl jsem boty už zaprášeny, — vyskočí z automobilu s elegantním kufříkem v ruce a než jsem se vzpamatoval, už klečel u mých nohou a podstrčiv mí sametovou stoličku pod jednu nohu vycídil mi botu i druhou.

Udiveně jsem na něho zíral, ale on si z toho nic nedělal. Když byl hotov, natáhl ruku a řekl prostě:

»Fajfsentsplízl«. (Prosím o pět centů.) To jest jako, že to stojí pět centů.

Dal jsem mu je a on skočil do automobilu a odjel. Na rohu stál policajt. Zaměřím k němu.

»Viděl jste to?«

»Co?« ptá se.

»Viděl jste toho muže v automobilu, který mi čistil boty?«

»Viděl. A co je na tom?« řekl policajt. »Ten má živnost po otci.«

»Tak vy ho znáte?«

»Znám. To je mladý Vanderbilt.«

»Tak? Ale to je přece známý milliardář.«

»Ale ne — to je jeho syn. Zaučuje se také na milliardáře. Nejdříve jde na universitu a pak začne s čistěním bot. Jinak to zde v Americe nejde.

Tamhle za rohem cídí boty mladý Rockefeller, tuhle zase má svůj štafl mladý Carnegie.«

Dál jsem neposlouchal. Běžel jsem ke svému přenosnému stánku, strhl ho a rozmlátil všechno na padrť.

Co s tím, když mám takovou konkurenci. A tak jsem si raději otevřel banku.

Je to méně výnosné, ale já si nemohu naříkat. Ale jak povídám — budete-li mít automobil a pár millionků, až se vdáte, dejte všechny své syny na čistění bot. Budou z nich miliardáři obratem ruky.«

A Američan měl potom celý večer od slečinky pokoj.