Známý i zapomenutý význam lípy: Proč je pro nás lípa tak důležitá a co vše dokáže léčit?

Lípa,

jméno všeslovanské; lat. Tilia, něm. Linde.

Tam za městem, jak Dněpru víly strážné,
jichž větérkem si vlas zahrává plavý,
šedivé lípy nesou čelo vážné:
sem scházejí se večer na zábavy
s bodrými hochy švarných dívek davy.

A když vod siných jasným nad rozlevem
si sednou na břeh jako věnec v sboru,
a Dněpr tichým rozlévá se zpěvem,
a píšťalky a bandurky zní v choru —
ty myslil bys, že tajných čárů síla
zakletou slavnost v noci vykouzlila.
Sev. Gaszczynski.

Tedy na Dněpru v Polsce i na Rusi schází se mládež pod lipami? U nás také, ale též u Slovinců, Chorvatů, Srbův a Slovákův, u všech Slovanův jest zvykem besedy své ve stínu lípy pořádati. Náš Svatopluk Čech vystihl nejlépe onu báji, kterou lípa šepotá. Přečtěte si jeho báseň „Ve stínu lípy“.

Zvolili jsme zúmyslně lípu jako prvou rostlinu svého „Českého Herbáře“; neboť sami k ní chováme úctu velikou, příchylnost i lásku neskonalou.

Vždyť jako Matka Boží, když stihána byla nepřáteli, se Svým nejsvětějším Synáčkem ukryla se pod lipou, jak legenda vypráví, začež nyní do lípy hrom neuhodí, tak také rodina slovanská již v nepamětných dobách, v radostných i v těžkých svých chvílích, pod lipou se scházela, aby radost i žal zde společné sdílela, a když třeba bylo, k tuhému odporu se zvedla.

Lípa jest tedy nám Slovanům stromem milým, a jako dříve u pohanských Slovanů zasvěcena byla bohyni lásky, Ladě, tak dnes zasvěcen krásný tento strom Matce lásky nejmocnější, Panně nejčistší, Marii; o čemž obrazy Matky Boží, na osamělých prastarých lipách pověšené, neb kapličky, u lip vystavěné, svědčí.

Marie, Matka naše, srdce i duši naši, když ji pod lipou prosíme, uzdravuje; tu posilněni opojnou vůní lípy, nových sil k životu i k boji života nabýváme. Pod lipou uzdraveny i posilněny bývají: duše, mysl i srdce naše.

Lepá a půvabná jest lípa. Pr. Sobotka v „Rostlinstvu“ na str. 87. praví: „I nerozpakujeme se nazvati lípu nejkrásnějším stromem listnatým.“

Kollár ji zval slavostromem, což zavdalo příčinu, že přijata lípa za symbol vzájemnosti všeslovanské.

Co slovanských písní opěvá lípu, co lásky a tklivé příchylnosti jest v nich zobrazeno: kvetoucí lípa jest obrazem krásné panny, klátící se lípu přirovnává píseň luž. srbská k dívce osudem zmítané, suchá lípa jako protiva lípy zelené a znamená dívku osiřelou, v lásce nešťastnou; listí na lípě vadnoucí — to jsou mladá léta hynoucí, padající listí znamená pláč atd. Pohádáme ku přečtení si v „Rostlinstvu“ čl. „Lípa“.

A jak poetickým, tak užitečným stromem jest lípa: dřevo, lýko, kůra, listí, květ její, vše jest nám ku prospěchu, k užitku.

Lípa jest strom košatý s mohutnými větvemi, které husté mají haluzí, na nichž je hojnost srdčitých, okrajem pilovitých listův. Dle velikosti listův jest u nás: lípa velikolistá, lípa malolistá a lípa prostřední. Květ lípy jest srostlý ve vrcholíčkách, každý kvítek má 5 žlutozelených lístků kališních, které podpírá 5 bělavých plátků korunních, mezi nimiž jest celá kytička tyčinek s pestíkem uprostřed.

Květ lípy jest libovonný, má hojnost pelového prášníku a medové šťávy, které oboje vábí k sobě roje včel. Lípa květe v červnu a červenci, velkolistá asi o 14 dní dříve než malolistá. Plody jsou kulaté nažky.

Léky poskytuje lípa přímo i nepřímo. Nepřímo hojnou medovou šťávou ve květech. Tisíce a tisíce včel za veselého bzukotu navštíví kvetoucí lípu, aby z ní medu nabraly. Kde lípa tam včely, kde včely tam včelín, kde včelín tam med a kde lípa, včely, včelín a med, tam medovina, oblíbený a velice zdravý nápoj Slovanův.

Medovina a čaj smíšený s medem čistí krev. Přímý lék poskytuje lípa svým květem, šťávou z kůry a popelem ze dříví. Květ trhá se koncem června a počátkem července, načež se na sítech za mírného průvanu, ale ve stínu suší. Ve stínu proto, aby aroma žárem slunečním neprchalo.

Medikamenty, jakých poskytuje nám lípa, uvedeny byly souhrnem v VII. roč., č. 9. „Českého Kneippa“ ve článku „Lípa“, z kteréhož jsme následující užili.

Jaký shon bývá po květu lipovém, jestli se někdo nastudí! Lipový čaj vyhání z těla pot a tiší křeče. Lipových květů používáme též k naparování hlavy a očí, což blaze působí při nastuzení, proti zahlenování v krku a zastaralému kašli. Thé čistí průdušnici a hojí neduhy v životě, zvláště ty, které mají původ v ledvinách.

Štáva z kůry čistí krev a hojí popáleniny. Čaj smíšený s medem čistí krev. Nejvydatněji působí lipové uhlí, které na prášek se utluče. Čerstvé pálené jest nejlepší, poněvadž staré uhlí látky ze vzduchu do sebe ssaje. Aby se uhelný prach lipový zachoval, dá se do láhve a dobře se zazátkuje.

Rekonvalescentům, zvláště těm, kteří špatně zažívali, doporučoval praelát Kneipp uhelný prášek, míchaný do mléka a trochu cukru do toho. Béře se denně jedna lžíce buďto najednou nebo na dvakrát. Prášek z uhlí lipového jest výborným lékem při nemocech jaterních.

Prášek tento působí antisepticky vnitř i zevně, t. j. on brání hnilobě. Prášek nasypán na hnisající rány, rakovinu, lišej, vysušuje a působí, že se tvoří nová kůže.

Užívá-li se prášku, jest výborným lékem při úbytích, nočním pocení, vyrážce, při lišejích, zapálení v krku, plic, při nemocech žlučových, horečce, bledničce. Proto právem tvrdíme, že lipový uhelný prášek jest jeden z nejvýbornějších léků a má býti v každé domácnosti. Lipové uhlí, smíšené s práškem šalvějovým, jest výborným práškem pro čištění zubů.

Bolné své srdéčko hojí naše dívky častokráte ve společnosti lípy, jí se svěřujíce a ji za svědka berouce. Prozrazuje to jejich píseň:

Pod tím naším okenečkem
stojí lípa zelená:
často na té, můj holečku,
mé srdéčko vzpomíná!