Zvláštnosti výchovy dětí v Japonsku

Z japonské výchovy.

V „Matin“ mluví žena starosty tokijského pí Ozaki o výchově japonské! Aspoň tresť článku uvedeme.

V Japonsku považují dítě za bohatství a tím i štěstí rodinné; narození dítěte vítá se s radostí a čeká s nedočkavostí. Chloubou rodiny jsou najmě hoši. Za největší neštěstí matky považují Japonci, nedá-li rodině mužského potomka.

Postavení ženy je upevněno, když se stane matkou. Sedmého dne po narození dostane dítě jméno. Chlapec dědí z pravidla po otci s určitým dodatkem dívky dostávají jméno symbolické, jako ku př.: Matsu-slabosť, Take-štěstí, Tama-klenot.

V prvním roce věku nosí obyčejně sukénky celé červené a vyšité barevnými větvičkami květnými, ptáčky a kvítky. Bílá barva šatu, která je u nás tak zvyklá u dětí, není v Japonsku pro veselé děti v oběhu, ježto bílá barva dle tamějších názorů je barvou nepřátelství a haštěření.

V pozdějších letech převládá u dětských šatů barva červená a azurově-modrá! Výchova, zvláště hochů, je velmi přísná.

V Japonsku děti učí se a musí se naučiti poslouchati „na slovo“. Vzácným rysem výchovy je úcta a vděčnost k rodičům.

Časně z rána, kdy toliko děti musí vstát, směřují první jejich kroky k rodičům. Nachýlí svou hlavu k loži rodičů a táží se jich po jejich zdraví. Při stole před jídlem projevují děti vděčnost svou vůči rodičům způsobem čistě japonským: pozdvihnou lžíci a vidličku k čelu a při tom se rodičům hluboce uklání. Než opustí dům, žádá toho japonský zvyk, aby pokleknutím se rozloučili s rodiči.