Tajemný mořský ďas, který děsil i zkušené námořníky

Lov na mořského ďasa.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Lov na mořského ďasa.

»Totě ďábel! Veliký poplach na lodi! Kde kdo chápe se zbraně, oštěpu, harpuny a ručnice. Běžím, abych se na ,ďábla' podíval a vidím velikou rybu podobnou rejnoku, ale se dvěma rohy na hlavě. V průvodu jejím plovala bílá ryba, jež na chvíli vzdálila se na výzvědy a pak zase pod rejnoka se skryla. Mezi oběma rohy nesl zase malou, šedou rybku, již lodníci nazývali lodivodem mořského ďasa, poněvadž prý jej vodí a ukazuje, kde hojnost ryb, na něž se pak hltavý dravec jako střela vrhne.«

Tak vypravuje — podle Brehma — jakýsi spisovatel, jenž na sklonku XVII. století plavil se do Siamu a roku 1685 cestopis svůj vydal tiskem. Po něm jiní cestovatelé a přírodozpytci vypravují o podobném ďáblu, a kdysi chytili prý skutečně rejnoka, jehož tělo mělo šířku 9 metrů, délku 7 m.

Kromě ocasu, jenž byl dlouhý 60 cm., měl tlamu tak širokou, že by mohl polknouti člověka; tělo vážilo asi 1000 kg. Na hřbetě mělo barvu hnědou, na břiše bílou. U Nového Yorku chytili rejnoka, jenž měl zrovna velikost velryby a váhu téměř 5000 kg. Musili prý zapřáhnouti dva páry volů, pár koní a kromě toho táhli 22 lidé, aby netvora dostali z vody.

Ze všeho toho je patrno, že rejnoci ti náleželi k rodu ďasorohů (dicerobatis), k čeledi maranů, příbuzných to žraloků. Všichni druhové tohoto plemene vynikají znamenitou velikostí těla; široké prsní ploutve jsou na předu, u hlavy rozděleny, takže mají na hlavě dvé menších ploutví, jež stojí před očima jako dva zakřivené růžky. Oči jsou po stranách hlavy, ústa pod růžky; ústa jsou ozbrojena několika řadami drobných, ostrých, nebo nízkým hrbolům podobných zubů.

Obraz náš předvádí nám výjev, jenž domácím našim rybářům způsobí jistě aspoň lehké mrazení — závisti nebo i strachu. Jakýsi Američan najmuv si za vysoké peníze dva průvodce, černocha a zmužilého lodníka, odvážil se na zvláště sestrojeném člunu, aby se nepotopil, na lov mořského ďasa.

Skutečně se mu podařilo zasáhnouti harpunou obrovského ďasa, který nyní uháněl ve vodě rychlostí předstihující každý pohyb živočišný, ale vjel ve své šílené úzkosti blízko ke břehu a ocitl se tak v pasti. Konečně vymrštil se vysoko z vody a div, že nezasáhl loďku, již by byl ovšem na padrť rozdrtil. Po té byly síly jeho přílišnou ztrátou krve vyčerpány — ponenáhlu zůstával na vodě, až ranami nožů a vesel byl usmrcen. Obluda byla široká 6 m. a vážila na 700 kg.

Potravou ďasorohů jsou hlavonožci a ryby; z vody vyloveni hynou ihned, i chyceni v síti v moři, takže dosud se nikdy nepodařilo dopraviti obludu takovou do nějakého aquaria.