Jak profesor Masaryk změnil českou univerzitu i studenty

Masaryk v Praze

Příchod Masarykův do Prahy v r. 1882 znamená počátek veliké myšlenkové revoluce ve vědeckém a literárním světě českém.

Úroveň tehdejšího veřejného života byla nevýslovně žalostná. Úpěl všechen pod kletbou vlasteneckého autoritářství strany staročeské. Na všech stranách nejduchaprázdnější vlastenecké fángličkářství, svěcení praporů, národní slavnosti, boucharonské řeči.

Proti této zoufalé národní bídě zahájil Masaryk skutečnou vzpouru. Jeho vstup na katedru byl událostí, jaké nebylo na universitě Karlo-Ferdinandově od dob Husových. Skutečnou, živoucí představu o tom může si učiniti jenom ten, kdo byl toho svědkem a účastníkem.

Nutno si tu představiti celý onen slepičí názor na svět a život, s jakým v tehdejší době vycházeli studenti z našich středních škol. A tito studenti skočili v Praze najednou ze starověku a středověku do nejpalčivější výhně evropského myšlení, ocitli se před profesorem revolucionářem, jenž jim za jedinou hodinu své přednášky rozsvítil daleko více světla a dal více podnětů k myšlení, nežli jich mohli nabýti za celý rok studia středoškolského.

Celá postava Masarykova, jeho skvělý, úsečný sloh, jeho forma přednesu, jeho moravsko-slovenský timbre hlasu, jeho velitelská gesta, jeho bohatství literatury, jeho hluboké, temné, žhoucí oko, vše to posluchače strhovalo, uchvacovalo a elektrisovalo. Takového profesora na universitě ještě nebylo!

Ale to nebyl jen učitel a profesor, — to byl i nejlepší kamarád a kolega, jenž se nespokojoval tím, že přednášku na katedře řemeslně odbyl a odešel. Masaryk shromažďoval kolem sebe své žáky v semináři, a jeho byt byl každé chvíle otevřen komukoliv ze studentstva, ba i jeho knihovna a jeho kuchyně. Masaryk zval týden co týden k sobě kroužky studentů, aby při čaji a zákuscích v přátelském kruhu s nimi pojednával o všech akutních otázkách dne.

Já sám jsem přišel do Prahy teprve 10 let po tom, co Masaryk zahájil své přednášky o praktické filosofii a musím se přiznati, že dojem, jaký na mne Masarykovy přednášky učinily, byl navždy nesmazatelným.

Měl jsem veliké starosti o živobytí, ale z Masarykových přednášek jsem nevynechal ani jediné, a den co den seděl v prvé lavici, zachycuje stenograficky každé slovo s katedry. Musím dle pravdy říci, že v životě mém bylí to dva lidé, které jsem poznal a kteří celým zjevem, svou duchaplností a vzdělaností, a svým celým životem působili na mne nejhlouběji: byl to T. G. Masaryk a vedle něho současně a stejnou měrou také nezapomenutelný a nevyrovnatelný učitel a průkopník německé sociální demokracie dr. Viktor Adler.