Husité na Baltu
„Hromu rachotem a vichru letem" začíná krásná, mohutná báseň Čechova, jedna z prvních, jež založila jeho literární slávu a k níž jest obraz malíře Julia Fischera, umístěný na „Čechově" domě v Čechově ulici v Holešovicích, výmluvnou illustrací.
Od nížiny uherské přes celou Moravu, Slezsko a Německo až po slovanský Balt zavlály „ty pyšné české praporce" husitské. Tenkráte poprvé uvidělo české vojsko moře — a to moře Baltické, mokrý a dunivý hrob slovanského národa.
Daleko po něm nesly se zraky udivených Čechů — bylo jim, jakoby z hloubi moře jako z obrovské „návy" mrtvých ozývaly se vzdechy, nářky a kletby povražděných duší slovanských... !
S rachotem mořských hromů smísil se mohutný český chorál „Kdož jste boží bojovníci" mrtvý krajan — Husita právě skonavší — pohřben ve hrob mořský, a mocně dojati vraceli se hrdinové čeští k jihu, do svých Čech, nabravše si s sebou škeblí a písku na památku svého pobytu u slovanského moře.
témata článku:
Diskuze k článku „Která česká armáda se jako první probojovala až ke břehům moře?“