Mary Pickfordová a Douglas Fairbanks v Praze.
Dva dojista nejznámnější lidé na světě. Jiné významné osobnosti jsou známy buď jen dospělým. nebo dokonce jen lidem politicky informovaným. Ale Fairbankse a Pickfordovou zná každý malý kluk, znají je mladí, staří, ve městech i na venkově.
A sympatická dvojice není pouze nejznámější — ale přiznejme jim zaslouženou čest — i nejmilejší. Líbezná postavička malé Mary, široký, dobrácký úsměv velkého Douga získají každé srdce. Co smutku zaplašili svojí dokonale přirozenou hrou, stojící na nejvyšším stupni filmového umění, co úsměvů vykouzlili na ustaraných lících milionů a milionů diváků. A pak ať někdo řekne, že nemají zásluh, že sympatický rozruch, který svým objevením všude vyvolávají, není ničím opodstatněný!
Projeli Prahou v neděli ráno na cestě do Karlových Varů, nebyli vůbec připraveni na uvítání a byli by statečně zaspali. Ale probudili velkého Douga a on s bezprostředností, se kterou se pohybuje »na plátně«, vyskočil a v pyjamas a květovaném županu vyšel, aby pozdravil vítající jej obecenstvo. Trochu mu ten župan brali za zlé — ale Doug to s ním rozhodně zle nemyslel. Odpovídal na nesčetné otázky, podpisoval podávané fotografie, rozdával úsměvy a cigarety a pokud čas dovolil, tiskl nastavené pravice. A Dougův stisk ruky už něco vydá!
Mary se neobjevila, byla unavená, jen při odjezdu vlaku vystrčila za růžkem záclonky líbeznou tvářičku. Ve středu odpoledne přijeli vlastními auty do Prahy, aby si ji prohlédli. Byli srdečně aklamováni obecenstvem a nadšeni krásami Prahy. Mary Pickfordová vzkázala po našem zpravodaji pozdravy všem čtenářkám »Hvězdy« a poslala jim svůj obrázek s vlastnoručním podpisem.
Mary dostala se k filmu jako patnáctiletá (dnes je jí něco přes třicet). Od svého pátého roka hrávala u kočovných venkovských divadelních společností, aby rozmnožila hubené příjmy své matky, rovněž venkovské herečky.
K filmu nešla z vlastní záliby, ale z nutnosti vydělávali víc, než 5 dolarů týdně, jimiž byla placena v té době již u většího, stálého divadla. Hlásila se po několikrát, byla vždy přehlédnuta — až náhoda ji svedla s velkým režisérem Griffithem, který více ze soucitu než z potřeby ji přijal za denní plat 5 dolarů. Přijal — ale ne »objevil«. S počátku byly jí svěřovány malé nebo nevhodné role (dokonce jí, patnáctileté, slaboučkým a drobným vzezřením spíše desetileté, bylo hráti úlohu matky s dítětem), v nichž ovšem nemohla vyniknouti. Začátky její u filmu byly tedy svízelné a velmi pomalé. První film, v němž dostalo se jí slušnější úlohy, byl »Houslař cremonský« — a odtud již rychle stoupala, až »Táta Dlouhán« učinil z ní umělkyni světového jména.
Douglas Fairbanks, dnes dvaactyřicetiletý, po skončení studií chtěl vstoupiti k vojsku, ale z vůle otcovy musel přijmouti místo v bance. Vyplňování pokladničních poukázek ovšem málo odpovídalo jeho povaze a osvěžoval se alespoň tím, že večer jako statista hrával ve větších divadlech. Osvědčil se, a rychle se stal oblíbeným »prvním milovníkem« stálých scén.
Teprve v roce 1916 mu napadlo, že by mohl hráti pro film a prvým filmem, který »natočil«, byl »Beránek« (The Lamb). Dosažený úspěch byl pozoruhodný. Našel tentokráte své pravé povolání. Pracoval nejprve pro Paramount film, ale v roce 1919 založil s Mary Pickfordovou, s níž se oženil, Charlie Chaplinem a D. W. Griffithem samostatný filmový podnik »United Artists Corporation«
témata článku:
Diskuze k článku „Hollywoodské hvězdy Douglas Fairbanks a Mary Pickfordová na návštěvě v Praze“