Ruská pošta.
Po nekonečných planinách a stepích Ruska uhání zdánlivě předpotopní, ale účelu svému dobře odpovídající těljega — poštovní vůz.
Stanice od stanice vzdálena na sta kilometrů. Jednotvárné znění kolokolu — zvonku vytrvalé trojky mísí se s unylou písní vozkovou ...
Večer dojeli na nějakou hospodu se všemi příznaky ruského života, hojnou večeří, zákusky, ščí, vínem nebo i vodkou, kartami a často dramatickými z toho výstupy . . .
Ráno vyjede se znova do širé prostory — pouze že do vrchovité cesty připřaženo několik párů koní. A zase ta bezmezná step dole, široširá obloha nahoře, vítr, mraky, cesta, jíž snad konce nebude.
Však to známe ze sterých románů, novell a básní ruských :
Jedeš, jedeš, nekonečně
step se stře jak moře,
zasteskne se ti bezděčně
také na prostoře.
témata článku:
Diskuze k článku „Jak v Rusku fungovala pošta?“