První hasičský automobil

rubrika: historické články / automobily a motocykly, původně vyšlo: Věda a práce 1901, autor neuveden.
Automobilová stříkačka, která byla místo koňmi poháněna vlastní silou, znamenala velký pokrok v hasičské technice.
Následující text pochází z roku 1901

Automobilní stříkačka.

Jest věru s podivením, že parní stříkačky ještě dosud bývají na místo požáru dopravovány pomocí koní, ačkoli samy v sobě chovají mohutný zdroj síly hybné — totiž sílu parní, která se v tomto případě nečinně veze na procházku.

Pokud se stříkačky v pohyb uváděly výlučně lidskými pažemi, byloť ovšem přirozeno, že musily býti na žároviště taženy; avšak proč neužilo se hned prvních parních stříkaček zároveň jako lokomobil, které potřebnou změnu místa samy, bez cizí pomoci prováděly?

Příčiny této okolnosti, na první zdání zajisté nápadné, leží v tom, že právě velmi pozdě teprve bylo přikročeno k sestrojování samohybných povozů parních, které by ke své jízdě nevyžadovaly železných kolejí, nýbrž by mohly jezditi po každé libovolné cestě.

První silniční lokomotivy byly jednak velice nemotorné, jednak tak pomalé, že se jich v praktickém životě jen velmi omezeně užívati dalo. Zejména k rychlé dopravě nehodily se naprosto; — a stříkačka, jakmile do práce nastupuje, má přece vždy na spěch! Z té příčiny tedy nebylo dříve vůbec ani možno, pomýšleti na stříkačku automobilní; a možnost k tomu dána byla teprve v posledních letech, kdy došlo nejen ke značnému rozšíření automobilních povozů vůbec, nýbrž i zdokonalení parních vozů zvlášť. V tuto dobu setkaly se právě zájmy výrobcův automobilův i výrobců stříkaček. Neboť automobilisté ohlížejí se přirozeně po všech dopravných oborech, zdali by na ně svoji působnost nemohli rozšířiti — a tu přirozeně utkvěl jejich zrak především na dopravnictví válečném, v druhé pak řadě na hasičství. A právě při tomto jsou poměry pro zavedení automobilismu velice výhodny. Neboť kdežto ve válečnictví bývá velmi často nezbytno, jezditi beze všech cest, což jest automobilismu na překážku téměř nepřekonatelnou, pohybují se stříkačky a pomocné povozy hasičské vždy bud po dlažbě neb alespoň po dobrých cestách, pohodlně sjízdných.

Je tudíž zcela přirozeno, že se továrny pro stavbu automobilních vozů záhy také zmocnily stříkaček. A však nepodařilo se všem, rozřešiti úkol měrou vyhovující. A tím vysvětluje se, že továrna Porteuova (Porté) jest zanesena objednávkami, vyrábějíc daleko nejlepší automobilní stříkačky, kdežto jiné závody zakázek vůbec ani nemají.

Sestrůjcem této stříkačky, kterouž i na obou našich vyobrazeních předvádíme, jest inženýr Cambier v Liliu, důstojník ve sboru zákopníků hasičův, odborník vynikající a zvláště v automobilismu zkušený. Seznav na různých stříkačkách mnohé vady položil si za úkol, odstraniti je postupně všechny a nabyti tou cestou modelu dokonalého. A to se mu plnou měrou také podařilo.

Hned předem přišel k poznání, že parní pohon ani pro výkon stříkací, ani pro jízdu není tak výhodným jako pomocí motoru explosivního. Má-li totiž parní stříkačka býti stále k práci pohotově, musí se v ní bez přestání topiti, neboť by jinak příliš dlouho trvalo, než by se dostatečné zásoby páry vytvořilo. Při motoru explosivním jest věc mnohem výhodnější; neboť již od prvního rozžehnutí pracuje takový motor plnou silou, a to nejen pro jízdu, nýbrž i pro hašení. Proto Cambier užil motoru petrolejového.

Základem celého povozu jest rám z profilovaného železa ve tvaru obraceného U, a na něm spočívá vzadu motor, uprostřed stříkačka s větrným kotlem, v předu pak několik sedadel pro řidiče stříkačky a hasiče, jak to obr, 2. znázorňuje. Přední náprava jest řiditelná, zadní pak jest poháněci. Převádění pohybu s motoru na zadní kola děje se řetězem, jak je též na obraze viděti, při čemž se rychlý běh motorové osy na přiměřenou rychlost jízdnou zmenšuje.

Motor má čtyři výbušné válce, souměrně na obou stranách po dvou umístěné. Tímto rozmnožením válců, které střídavě pracují, odstraněn jest mrtvý chod motoru dokonale, neboť každý válec pracuje čtyřdobě. Zároveň zvýšena jest tím výkonnost motoru na 20 až 22 ks. Karburování výbušné směsi provádí se dle soustavy Longuemare (Longmár), zapalování jest pak elektrické. Rovnoměrnost pohybu zvyšována jest dvěma setrvačníky, upevněnými po obou stranách výbušných válcův.

Pracovní hřídel motoru má převod dvojí, jednak s nápravou zadních kol pro jízdu, jednak s pakou stříkačky. Podle potřeby zapne se jeden z nich s hřídelem. Jízda jest možná dvojí rychlostí, buď 8 nebo 15 km za hod. Pro tuto změnu rychlosti slouží dvě řemenice, na nichž může řidič přešinovati řemen pakou. Dále postaráno jest jiným kotoučem o jízdu zpátečnou.

Má-li stříkačka státi, uvolní se transmisse; pro jízdu zapne se zase, což vše může řidič se svého sedadla provésti. Všechny převody chráněny jsou plechovými skříněmi, tak že k nim voda nikdy přístupu nemá. Převod s motoru na stříkačku jest pastorkový a tak zařízený, že se vypjetím převodu jízdného samočinně vepne převod stříkací, aniž by tím chod motoru byl zastaven nebo vůbec jen změněn.

Stříkačka pracuje pomocí dvojčinného čerpadla Thirionova, které dává za minutu 120 hl vody.

Práce řidičova jest ovšem dosti nesnadná a vyžaduje veškeré jeho pozornosti, jak to vůbec i při všech automobilních vozech bývá. Pakou zapíná a vypíná převody a mění zároveň rychlost jízdy; řídicím kotoučem rejduje povoz mezi jízdou, brzdu ovládá pak nohou. Stříkačka sama pak slouží zároveň pro dopravu potřebného mužstva pro hašení, zařízena jsouc jako omnibus. Za tím účelem jest na kozlíku místo pro tři osoby, před ním nalézá se sedadlo nižší rovněž pro tři osoby, vzadu pak jest stupátko rovněž pro tři muže, kteří se mezi jízdou přidržují zvláštního zábradlí. Hadice stříkací a ssavé, jakož i potřebné jiné nářadí hasičské má pak místo dílem po stranách vozu, dílem na střední jeho části. Cambierova automobilní stříkačka osvědčila se již při četných požárech co nejskvěleji a vždy byla uznána za stroj dokonalý, prvního řádu. Jest si jen přáti, aby tak znamenitý hasičský stroj také záhy pronikl až k nám a své vydatné služby též u nás vykonal.


Původní zdroj historického článku:
Věda a práce 1901, autor neuveden.


témata článku:
datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
2. prosince 2017


Diskuze k článku „První hasičský automobil“



 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2024 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je již od počátů svého fungování v roce 2011 provozován
na originálním redakčním systému z dílny Perpetum web design.