Nejenom opice se opičí aneb jak se mladí ptáci učí zpívat

Ptáci na stromě.
Kresba H. M. Benetta.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz.

Jak se učí mladí ptáci zpívat.

J. W. Bulman studoval delší dobu tuto zajímavou otázku a rozdělil ptáky ve dvě skupiny:

Ptáky se vrozenou vlohou, kde mladí beze všeho zdánlivého popudu a bez učení začnou popěvovat obvyklou notu svého rodu (kosi, drozdi, červenky), a pak ty ptáky, jichž mladí se učí zpívat nápodobením zpěvu starých, a aby zpívali dobře, musí přijímat lekce (konopky).

Bulman studoval zvyky příslušníků druhé třídy a našel, jak se staří občas zastavili u hnízda a zanotovali v duettu; mladí je tiše poslouchali, a když staří odletěli, počali zkoušet modulace, jež slyšeli. První pokusy se nedařily, ale ponenáhlu zpívali dokonaleji, a při častém opakování cvičení naučili se zpěvu úplně bezvadně.

Barrington vybral mladé konopky a dal je do klece, v níž byli skřivani. Za nedlouho zpívali mladí jako skřivani.

Důkazem toho, že se ptáci učí zpívat nápodobováním, je případ mnohých druhů, kteří zpívají po druhých (posměváčků, drozdů, papoušků). Jarrelli tvrdí, že slyšel kosa, který nápodoboval kokrhání kohouta. Bulman slyšel červenku, jež nápodobila drozda. Jindy zase slyšel skřivana, jenž do své písně zapletl popěvek pěnkavy.